sobota 5. března 2011

Toy Story (USA, 1995)

Kovboj Woody je nejoblíbenější hračka malého Andyho. Mezi ostatními hračkami má tak významné postavení, všichni ho poslouchají a on se rád stará o jejich bezpečí. V den Andyho narozenin se ale stane něco, s čím Woody nepočítá. Do jejich malého společenství přibude hračka astronauta, Buzze Rakeťáka. Ten Woodyho ihned vystřídá na pozici oblíbené hračky, a aby toho nebylo málo, Buzz si vůbec není vědom toho, že je hračka. Všechny tak ohromuje svým laserem, vesmírným velitelstvím a hlavně přirozeně přitahuje pozornost, což Woodymu vadí. Woodyho postupně začíná žárlit a ve slabé chvilce nechtěně způsobí, že Buzz vypadne z okna. Ostatní hračky se domnívají, že to udělal schválně a Woodymu tak nezbývá nic jiného, než jít Buzzovi na pomoc…

O prvním Toy Story se říká, že změnil pohled, jakým se dnes díváme na animované filmy. Zavedl do praxe nejen počítačovou animaci, jak ji v současnosti známe, ale navíc představil i příběh, který je pro celou rodinu. Dal pojmu „rodinný film“ nový význam. V Pixaru už tehdy věděli, že i dospělí se rádi podívají na pohádky, ale klasika (leč krásná a perfektní) už tolik netáhne a dospělí chodí na animované filmy čistě jen v doprovodu svých dětí. To změnili nápadem přivést na svět Buzze a Woodyho, kteří, ač hračky, mají i krásně lidské vlastnosti, v rámci rodinného filmu nejdou daleko pro ostřejší reakci a hlavně, začali už tady svůj film plnit narážkami, kterých si všimnou jen dospělí. Narážky na další filmy byly výraznější až u o čtyři roky mladšího pokračování, ale postupně ho u svých dalších filmů vytlačili do velmi nenápadné linky. Naopak u DreamWorks se natolik inspirovali, že na celém „vykrádání“ postavili celé filmy a série (Shrek se úplně vydal z nápadů, naopak Jak vycvičit draka byl originální film, což naznačuje, jakou cestou by se měli v DreamWorks vydat, pokud chtějí kouzelníky z Pixar porazit).
Konkurenci nepomáhá ani fakt, že Pixar je s animací o několik let vpředu a už u první Toy Story (která je v porovnání s Toy Story 3 samozřejmě pořád jinde) byl patrný velký smysl pro detail.  Když například v jednom záběru leží na zemi nějaká věc, je tam i v záběru následujícím, přičemž se jí postavy musejí vyhýbat a nějak na ni reagovat. Smetí, prach, listí, to všechno už tu (leč v méně propracované) verzi je, a odlišuje tak tenhle animák od jiných, sterilních příběhů (ve smyslu scénáře i animace), kde pro tyto detaily není místo.

Toy Story také začalo v plné míře obsazovat velké hvězdy. Woodyho tak v originále mluví Tom Hanks, Buzze „Kutil“ Tim Allen. Dnes je zcela běžné, že si vytížení herci odběhnou do Pixaru či DreamWorks namluvit nějakou postavičku, aby si tak mohli ke svým resumé přidat účast ve stále oblíbenějšího žánru. Animovaný film dnes díky Toy Story už není jen výsadou pro děti. Po Vzhůru do oblak nebo aktuálně Toy Story 3 je téměř škoda, že trend „zavděčit se celé rodině“ přetrvává, protože vidět například novou verzi Farmy zvířat v Pixarovském pojetí by mohl být skvělý zážitek.

Toy Story totiž už mírně naznačuje to, co několik let po jejím uvedení následovalo. Animovaný film už nejsou jen pobíhající postavičky, odříkávající text, případně doplněný o písničky. Tady se nezpívá, zato se tu už využívají filmařské postupy jako u běžného filmu – hororová atmosféra, kdy jsou Woody s Buzzem uvězněni v domě souseda, který má ve zvyku hračky ničit, rozebírat a odpalovat, je dokonale vytvořena s pomocí bizarních částí různých hraček, tmy či světla poskytovaného jen obyčejnou baterkou. Hračky nejsou ploché „hurá, hurá“ postavy, ale mají víc osobnosti, než postavy v leckterém hraném filmu. Woody je od počátku prezentován jako šéf, jehož ostatní hračky respektují, a který je nade vše věrný Andymu, ale na druhou stranu své postavení „hlavní hračky“ nerad opouští, když se na scéně objeví Buzz. Po velkou část filmu tak působí až sobecky a skoro „padoušsky“, aby nakonec Buzze přijal nejen jako sobě rovného, ale našel v něm navíc dobrého kamaráda.

První film je vlastně sólem hlavně pro Woodyho s Buzzem. Ostatní hračky jako Rex nebo pan Brambůrek (ještě bez paní Brambůrkové), tu nemají moc co nabídnout, ale zase reagují přiměřeně jako obyčejné společenství jakýchkoliv jiných myslících bytostí – jsou hašteřiví, pochybují, jde jim o vlastní bezpečí, mají různé názory. Přesto se pozornost upírá hlavně na Woodyho a Buzze, jejichž vztah bude v dalších dílech klíčový a my ho tady sledujeme od samého počátku. Woody Buzze nemůže vystát hlavně proto, že je to moderní hračka. Ukazuje tak to, čemu čelí všechny děti (a jejich hračky). Obyčejná hračka (v tomto případě kovboj s táhlem, díky němuž mluví), je vystřídána hračkou méně „měkkou“, ale za to svítí, a má víc tlačítek. Naštěstí je Andy svému oblíbenci věrný, a z počátečního nadšení nakonec najde rovnováhu, a oba má rád stejně. To je, mimochodem, další velká přednost Toy Story. Lidské postavy tu ještě nepůsobí tak reálně jako dnes, a Andy je vidět pouze v několika záběrech. Často slyšíme jen jeho hlas a je v několika důležitých scénách, ale přesto je hybatelem celého příběhu. Kvůli Andymu se to všechno děje. Woodyho jediný cíl je  dostat se zpět k Andymu. A to nejen z důvodu stěhování, na které se hračky připravují několik týdnů a Woody tak musí Buzze donutit přistát tvrdě na zemi, aby Andyho stihl, než mu zmizí nadobro, ale také proto, že jako Andyho hračka k němu cítí povinnost a lásku.
Sledovat to celé z pohledu hraček je poměrně fascinující, protože na ně po pěti minutách přestaneme nahlížet jako na hračky.
Když Buzz zjistí, že není astronaut, ale jen obyčejná hračka, prochází dokonce i něčím, co by se dalo nazvat krizí identity a nahlas přizná, že má depresi a je jen na Woodym, aby ho přesvědčil o tom, k čemu jako hračka je a proč ho Andy potřebuje.

V českém znění Woodyho ve všech třech dílech mluví Michal Dlouhý, v prvním díle pak Buzzovi propůjčil svůj hlas Pavel Soukup. Dabing, ostatně jako u ostatních animovaných filmů, je povedený, i když samozřejmě Dlouhý a Hanks mají hlasy úplně jiné a i různé „hlášky“ jsou do češtiny trochu upravené. Ale rozhodně poslech dabingu diváka nepřipraví o nic, naopak si může ještě všímat detailů už tady tolik vymazlené animace.

středa 2. března 2011

Jaké bylo letošní předávání Oscarů?

Jedním slovem – nuda. Pokud jste se nechali nalákat vtipnými ukázkami z příprav moderátorů a lehce se zatetelili nad seznamem předávajících, a zůstali kvůli tomu vzhůru v noci z neděle na pondělí, pak jste asi zažili podobné zklamání jako já.
Pokud byl loňský ročník poněkud sterilní, letošní pokus o omlazení krutě nevyšel. Producenti chtěli zaměřit pozornost na mladé diváky, ale to by musely být nominované trochu jiné filmy (jen jedna nominace pro Tron: Legacy), a byla to jednoduše legrace, nemuseli by vymýšlet experimenty. Místo toho angažovali mladé herce, kteří prokázali, že dobrý herec nemusí být nutně i dobrý moderátor (čestná výjimka je Hugh Jackman).
Anne Hathaway a James Franco rozhodně nepůsobili jako sehraný pár, a hlavně James Franco vypadal, že se ho celá věc vůbec netýká. Už ve chvíli, kdy nakráčel před diváky s telefonem v ruce, bylo jasné, že stráví víc času na twitteru než s diváky u obrazovek a v sále.
Anne se pak snažila kompenzovat za spícího (a pravděpodobně sjetého) Franca, a působila až příliš uječeně a snaživě, ale z dvojice rozhodně vyšla líp a ukázala, že s lepším partnerem (nebo sama!) by to zvládla na 100%.
Nebylo by fér letošní nudu svalovat jen na moderátory. Ti, kdo jim napsali tak nevtipný a křečovitý materiál, by zasloužili minimálně plácnutí přes prsty.
Pardoxem bylo (a nechtěné šlápnutí vedle), že během přenosu neustále někdo upozorňoval na Hugh Jackmana sedícího v první řadě, a když v polovině přenosu vplul na pódium Billy Crystal, sklidil potlesk ve stoje – nejspíš i proto, že diváci doufali, že zůstane a přenos domoderuje.
Sandra Bullock a Kirk Douglas pak ukázali, jak má vypadat pravá filmová hvězda před mikrofonem. Facku si pak zaslouží hlavně režisér a scénáristé večera, protože v In Memoriam průřezu opět vynechali pár jmen a ukázky všech deseti nominovaných filmů na nejlepší film roku postrádaly byť jen náznaky toho, že jde opravdu o deset filmů. Všechno se podřídilo filmům Králova řeč a The Social Network, přičemž z Toy Story 3 se objevily asi jen tři krátké ukázky.
K jednotvárnosti přenosu přispěla i naprostá předvídatelnost výsledků. A až na pár překvapení v podobě režiséra nebo filmu roku (ačkoliv upřímně, kdo to nečekal?), si pro sošky došli všichni čtyři herci, kteří sbírali i Zlaté Glóby a těch deset dalších cen, které se předávají před samotnými Oscary.

Ale aby to nebyla jen samá kritika – scéna byla opravdu fantastická, a úvodní průřez s Francem a Hathaway procházející snem ve stylu Inception, kde potkali Aleca Baldwina a Morgana Freemana, rozhodně vtip nepostrádal. Ke konci pak zaplesal každý fanoušek science-fiction, protože pocta Návratu do budoucnosti v podobě moderátorů sedících ve stroji času byl opravdu parádní nápad. Škoda jen, že už to tempo neudrželi.
Úvodní překvapení v podobě téměř stoletého Kirka Douglase, který vypadal, že ho skolí větší vánek, ale energií válcoval i unylého o padesát let mladšího Jamese Franca.
Zpívající Anne Hathaway a hlavně několik vtipných, srdečných projevů, tomu přece jen dodalo ten pocit výjimečnosti, kvůli kterému zůstávají filmoví fanoušci po celém světě vzhůru dlouho do noci.

Můj výběr výherců a nominovaných sestává jen z některých kategorií, protože o výsledcích se dočtete na každé filmové stránce a blogu.

Vítězové a nominovaní:

Nejlepší film:
Vítěz – Králova řeč

Ostatní nominovaní:
127 hodin
Černá labuť
Fighter
Počátek
Děcka jsou v pohodě
The Social Network
Toy Story 3: Příběh hraček
Opravdová kuráž
Winter`s Bone

Nejlepší herečka v hlavní roli:
Vítězka - Natalie Portman – Černá labuť

Ostatní nominované:
Annette Bening – Děcka jsou v pohodě
Nicole Kidman—Rabbit Hole
Jennifer Lawrence – Winter`s Bone
Michelle Williams – Blue Valentine

Nejlepší herečka ve vedlejší roli:
Vítězka - Melissa Leo – Fighter

Ostatní nominované:
Amy Adams – Fighter
Helena Bonham Carter – Králova řeč
Hailee Steinfeld – Opravdová kuráž
Jacki Weaver – Království zvěrstev

Nejlepší herec v hlavní roli:
Vítěz - Colin Firth – Králova řeč

Ostatní nominovaní:
Javier Bardem – Biutiful
Jeff Bridges – Opravdová kuráž
Jesse Eisenberg – The Social Network
James Franco – 127 hodin

Nejlepší herec ve vedlejší roli:
Vítěz - Christian Bale – Fighter

Ostatní nominovaní:
John Hawker – Winter`s Bone
Jeremy Renner – Město
Mark Ruffalo – Děcka jsou v pohodě
Geoffrey Rush – Králova řeč


Nejlepší adaptovaný scénář:
Vítěz - The Social Network - Aaron Sorkin

Ostatní nominovaní:
127 hodin - Danny Boyle, Simon Beaufoy
Toy Story 3: Příběh hraček - Michael Arndt, John Lasseter, Andrew Stanton, Lee Unkrich
Opravdová kuráž - Joel Coen, Ethan Coen
Winter`s Bone - Debra Granik, Anne Rosellini

Nejlepší původní scénář:
Vítěz - Králova řeč - David Seidler

Ostatní nominovaní:
Další rok - Mike Leigh
Fighter - Scott Silver, Paul Tamasy, Eric Johnson, Keith Dorrington
Počátek - Christopher Nolan
Děcka jsou v pohodě - Lisa Cholodenko, Stuart Blumberg

Nejlepší cizojazyčný film:
Vítěz - Lepší svět (Dánsko)

Ostatní nominovaní:
Biutiful (Mexiko)
Kynodontas (Řecko)
Incendies (Kanada)
Hors-la-loi (Alžíř)

Nejlepší animovaný film:
Vítěz - Toy Story 3: Příběh hraček

Ostatní nominovaní:
Jak vycvičit draka
Iluzionista