Julianne se živí jako kritička jídel a restaurací, Michael jako nezávislý sportovní novinář. Ti dva se kdysi na vysoké potkali, zamilovali a zase rozešli. Devět let zůstali nejlepšími přáteli s tím, že Michael Julianne celé ty roky miloval, ale ona se svou přelétavou povahou nikdy neuznala, že miluje jeho. A když Michael jednoho dne zavolá, že potkal "báječnou Kim", a bude se ženit, Julianne si řekne, že Michael je jen její a vezme si ho zpátky…
Svatba mého nejlepšího přítele je velmi svérázná romantická komedie, která mile překvapí ty, kteří od ní nic nečekají.
Celý koncept je vlastně založen na tom, jak se Julianne snaží Kim a Michaela od sebe odehnat, ačkoliv ti dva jsou očividně zamilovaní a stvoření jeden pro druhého. V postavě Julianne se podařilo Julii Roberts vytvořit "sympatickou mrchu", která sice dělá jednu levárnu za druhou, ale nejde ji nefandit, protože většinou se její pečlivý plán otočí a Kim a Michaela proti její vůli stmelí. A protože na postavě Julianne celý film stojí, je to příjemné sledování. Její lsti se neokoukají, protože film není o tom, co vymyslí příště – jen celý koncept doplňují a my můžeme jen s očekáváním sledovat, jak se to zvrtne tentokrát.
Souboj obou rivalek pak není o rvaní vlasů nebo hysterických výjevech, není tady místo pro infantilní humor – Julianne i Kim jsou normální ženské, které náhodou chtějí jednoho chlapa. A zatímco Julianne jde za svým cílem vědomě, Kim nic netuší téměř až do samého konce – diváka (a Julianne) si získá svou bezprostředností a určitou naivitou. A Julianne je zase obyčejná, inteligentní a vzdělaná žena, která si zrovna uvědomila, že je s jejím životem něco špatně, a že je potřeba s tím něco dělat – jen to nezbytně nemusí znamenat rozbití vztahu svého bývalého s jeho nastávající.
Julie Roberts určitě není nejlepší herečka na světě (o Oscaru pro ni se dá vést řada diskuzí) a drama není její parketa, ale má dost charisma a komediálního načasování, aby film v pohodě utáhla, a vzala sebou do vleku bezprostřední Cameron Diaz. Ta si sice celou dobu páčí čelist úsměvem, ale její Kim je dostatečně milá a příjemně praštěná na to, abychom měli jako diváci velký problém si rozhodnout, které vlastně fandíme – a nakonec dojít k názoru, že si vybírat nemusíme.
Kamenem úrazu je bouhžel sám objekt zájmu obou žen – Michael v podání bezkrevného Dermota Mulroneyho. Existuje důvod, proč to tenhle chlápek nikdy nedotáhl dál, než k romantickým komediím – má totiž naprosto nulové charisma a jeho schopnost používat mimické svaly se omezuje na unavený úsměv. Člověk se pak až diví, co na něm ty dvě vlastně vidí. Když navíc i jeho postava není úplně ideálně napsaná – Julianne celkem logicky upozorňuje mladou Kim, že Michael je jeden velký zlozvyk. Michaelova absolutní nechuť se jakkoliv měnit nebo se čehokoliv ze svého života vzdát i kvůli ženě, kterou si chce vzít, vzbuzuje přinejmenším pochybnosti.
Nepomáhá mu moc ani to, že mu od začátku v další výrazné roli dává na frak Rupert Everett v roli Juliannina homosexuálního kamaráda George. Ten Julianne sice s jejím intrikařením na chvíli pomáhá, ale zároveň se jí ho snaží rozmluvit a navést ji správným směrem. V celém filmu se vyskytuje zhruba tak 20 minut, ale ty si bezpečně krade pro sebe (scéna u stolu v restauraci je ve filmu nejlepší, a podle mě i jedna z nejlepších "téměř spontánních" scén vůbec).
Originální a svižné zápletce trochu podráží nohy mírně natahovaná prostřední část, kdy dojde na nudné rozhovory mezi Julianne a Michaelem. Julii Roberts a Mulroneymu bude někdo dost těžko věřit, že byli kdysi zamilovaní, protože opravdu vypadají spíš jako staří kamarádi než milenci.
Samotný závěr je pak možná pro někoho překvapivý, a mírně otevřený (jednu dobu se mluvilo o pokračování s názvem Rozvod mého nejlepšího přítele), ale jde o pěkné zakončení příjemného filmu.
Není to nic, co by si člověk kupoval domů na DVD za čtyři stovky, ale minimálně jako zábava na deštivé odpoledne slouží dostatečně.
