neděle 25. prosince 2011

Chuck (USA, 2007 – 2011)

Chuck Bartowski kdysi chodil na Stanford a byl nadějný počítačový programátor, potom ho ale zradil přítel a spolubydlící, který ho nařkl z podvodu. Vyhodili ho z univerzity, přišel o stipendium i o dívku. Teď tráví veškerý čas v práci v obchodním domě Buy More, hraje počítačové hry se svým nejlepším kamarádem Morganem, a žije se starší sestrou a jejím přítelem.
V den jeho narozenin mu přijde zakódovaný mail od zrádného univerzitního kamaráda. Bryce Larkin, který mu všechny trable způsobil, totiž není obyčejný účetní, jak si Chuck myslí, ale špión CIA, a právě Chuckovi poslal celou vládní databázi jménem Intersect. Ten je spojením práce CIA a NSA a má nešťastný zvyk se nahrávat do mozku. To se stane právě Chuckovi, a na jeho ochranu (a naopak) přichází agentka CIA, Sarah Walker, a bručounský major John Casey z NSA. Chuck se musí naučit žít s Intersectem ve své hlavě, pracovat tajně pro CIA, udržet tajemství před rodinou a přáteli…a hlavně zůstat naživu.


Chris Fedak a Josh Schwartz, tvůrci Chucka, jsou geekové. Dá se to odhadnout z prvních záběrů, kdy superšpión Bryce Larkin skáče minioknem nade dveřmi a utíká zpomaleně před explozí. Tihle dva – Schwartz známý hlavně díky seriálu O.C., a v současnosti Gossip Girl a Hart of Dixie, se rozhodli natočit seriál o špiónech tak, že budou ctít materiál, nebrat se vážně, vzdávat úctu všemožným filmovým, seriálovým, herním i knižním klasikám, a zároveň vytvořit skvělé, živoucí, sympatické postavy a zamotaný příběh. A ještě se u toho královsky bavit.
Chuck  na NBC momentálně běží v páté a také poslední sérii. Seriál to měl hodně těžké a je důkazem toho, že věrný fanoušek dokáže něco změnit, když opravdu chce. Chuck rok co rok balancoval na hranici zrušení, tvůrci proto museli dělat kompromisy – natočit finále tak, aby sloužila jako závěr a zároveň mohla být nakopnutím do další série. Čestnou výjimku tvoří  2. série, po níž se paradoxně o zrušení mluvilo nejvíc. Fanoušci, naštvaní laxním přístupem NBC k propagaci, vyrazili (doslova) do ulic, sehnali sponzora, rozdávali letáky, psali dopisy a Chuck se tak dočká plnohodnotného zakončení, což je velké zadostiučinění a malý zázrak, za nějž by byli vděční fanoušci mnoha a mnoha jiných, předčasně zrušených seriálů.
Začátky Chucka poznamenala také stávka scénáristů, a třeba 1. série má proto jen třináct dílů. Kromě 2. série, mnohými považovanou za nejlepší, a jež měla rovnocenných 22 dílů, NBC dělala s Chuckem veletoče. Všechny následující série vždy dostaly 13 dílů, aby jim vždy přidali další díly navíc. Scénáristé tak pracují s neustále rozpracovaným příběhem, který ukončí, aby ho zase poslali úplně jiným směrem.

Tvůrci svoje fanoušky také poslouchají, a pokud něco drhne, objeví se dějová díra nebo udělají naprosto špatné rozhodnutí, které se nikomu nelíbí (hodně kontroverzní závěr 4. řady), scénáristé to při nejbližší příležitosti vysvětlí či napraví. Nejde se samozřejmě zavděčit všem a přes všechny zvraty a detaily je už skrz děj vidět jako přes hodně děravý sýr, ale pořád je to zabalené do úhledného balíčku, který je zavázaný slušivou mašlí.
 
Chuck je tak v každé sérii jiným seriálem, a z pozice spymedy (špiónské komedie), se pomalu přesouvá k dramedy (dramatická komedie), aby vzal ve 3. sérii nečekaný, dramaticky temnější směr, ve 4. sérii se ztratil v dějových dírách a opakujících se zápletkách, a následně chytil druhý, a definitivně poslední dech od čtvrté epizody aktuálně běžící 5. série.  
S hostující plejádou hvězd (od samotného Adama Baldwina v jedné z hlavních rolí, po Scotta Bakulu či Lindu Hamilton ve výrazných vedlejších rolích) a od mírných, nenápadných narážek, až po celé epizody věnované některým klasikám (Smrtonosná past byla v různých variacích použita už asi čtyřikrát), je Chuck snem každého seriálovo/komiksovo/filmového fanouška, který u svého počítače sní o tom, že někdo vykopne dveře a řekne mu, že má zachránit svět.

Chuck ale není celou dobu jen o tom, jak se z obyčejného kluka stal hrdina. To už jsme viděli, a prvních asi pět epizod to funguje docela dobře. Pak ale začnou nečekané a vynalézavé zvraty, a my zjišťujeme, že nejen osobní cesta Chucka Bartowskiho, a jeho špiónských kolegů a přátel, je to, co dělá tenhle seriál tak zajímavý. Zvraty, později trochu násilněji naroubované, dokážou i přes občasné výkřiky o tom, že to nedává smysl, překvapit či pobavit hlavně proto, že jsou efektně udělané.


Nejzajímavějším aspektem tady ale jsou vždycky postavy. Chuck, který není typickým ňoumovitým geekem, na jaké jsme zvyklí, projde vývojem od trochu nezvyklého, ale kupodivu vynalézavého hrdiny proti své vůli, k sebejistému muži. Je totiž prezentován jako někdo, komu se v době jeho největšího osobního rozletu zhroutil svět, a několik náhod a podrazů ho tvrdě srazilo k zemi. Je inteligentní, vtipný, svým způsobem také podivně šarmantní, přesto si zachovává osobnost toho trouby, který náhodou otevřel e-mail.
Jeho představitel, Zachary Levi, přesně takhle působí i v civilu, a není pro něj problém zahrát vtipné i vážné scény. A dokážeme přesně pochopit, proč se do něj zakouká původně chladnokrevná agentka Sarah Walker, s dlouhýma nohama a blond vlasy hrající Yvonne Strahovski. I tady se tvůrci vyřádili, protože Yvonne využívají nejen k přepísklým akčním scénám, ale často (někdy až příliš) ji nechávají promenádovat se po place jen ve spodním prádle, protože vědí (nebo si myslí, že vědí) o své cílové skupině mladých mužů do 24ti let. Já sama a spousta dalších, které Chucka sledujeme, víme, že tahle cílovka je spíš vzdáleným snem, a Schwartz s Fedakem si tak vyplňují spíš své vlastní, kdysi puberťácké představy o tom, jak geek dostane krásnou dívku a zachrání planetu. Jenže, světe dive se, tady to funguje. Jejich sbližování je postupné (pro někoho možná příliš pomalé, já osobně si to ale nemyslím), a uvěřitelné. Musíme totiž přesně vidět důvody, proč by se žena jako Sarah Walker zamilovala do obyčejného muže jako Chuck, a jak Chuck dokáže proniknout neprostupnou zdí u agentky, která neví, co si počít s láskou, a city s ní související. Často se tu pracuje s tématem důvěry. Ať už je to důvěra mezi Chuckem a Sarah, nebo Chuckem a jeho sestrou Ellie, před níž všechno drží v tajnosti, nebo Sarah a jejím postupně roztávajícím partnerem a kolegou, Johnem Caseym, perfektně ztvárněným bezchybným Adamem Baldwinem.
Chuck, Sarah a Casey totiž pracují tak blízko u sebe, že si musí věřit, a postupně se z nich stává fungující tým, který se zadrhne ve chvíli, kdy někdo z ústřední trojice zaváhá nebo selže.

Chuckův svět je rozdělen na špiónský, který představuje Sarah, Casey a jeho přísná, ale důvěryhodná a férová generálka Diane Beckman, a pak na svět civilní. Ten je převážně sestaven z figurek v obchoďáku Buy More, a jeho servisní podsekce Nerd Herd. Tam se pohybují dva mimoni, Jeff a Lester, nejlepší přátelé, kteří v pracovní době vymýšlejí blbosti, a také Chuckův šéf, manažer podniku, Velký Mike. Jeho náplní práce je naopak jíst koblihy a rybařit, zatímco skutečná práce připadne na jakéhokoliv ubožáka, který zrovna bude zastávat pozici asistenta manažera.
Chuckova sestra Ellie a její přítel/snoubenec Devon Woodcombe, zvaný kapitán Awesome, jsou lidé, které chce mladý hrdina chránit nejvíc, a ti jsou také nejvíc v ohrožení. Ellie není žádní křehká květinka, ale Chuckova starší sestra, která ho vychovala, a moc dobře vidí změny, odehrávající se v Chuckově charakteru.
A pak je tu element sám pro sebe, Chuckův nejlepší kamarád, Morgan Grimes. S Chuckem se zná od školky, je mu bratrem, důvěrníkem, kolegou, ale také osobním stalkerem, člověkem bez vlastního života, který je schopný ve světě fungovat jen díky tomu, že mu Chuck kryje záda. A právě to kvůli svému dvojímu životu už dělat nemůže. Navíc se Chuckova osobnost mění v zodpovědnější, zadumanější, musí lhát a vymýšlet si výmluvy, a to zase negativně ovlivňuje jeho vztah s rodinou. A tak se špiónský a osobní život prolínají stále víc, aby se někdy jejich příběhy pouze zrcadlily, jindy se přímo ovlivňovaly a občas se zcela nenávratně protnuly.

Každá série má více či méně povedeného záporáka a zlou organizaci. Většina sezón je také stavěna tak, že se skládá z příběhů sestavených do dvou, tří epizod, aby se všechno na konci slilo v jeden příběh. Někde to funguje výborně, někde méně, někde vůbec, ale teď ve finálních dílech to vypadá, že díly skládačky opět zapadají do sebe a Chuck tak bude moct odejít se ctí.
Přes škobrtnutí Chuck své tempo neztrácí, a ačkoliv různí fanoušci považují za povedené různé série (osobně dávám přednost dramatičtější 3. sérii) a vedou mezi sebou debaty o tom, proč něco byl v prvních dílech fakt, a teď to tvůrci buď schválně zapomněli, nebo to vysvětlí později, všichni skalní fandové se stále dívají a chtějí vědět, jak to skončí.

Teď, když už se Chuck opravdu blíží k závěru, je možná načase udělat si opakování celé té klikaté cesty jednoho originálně neoriginálního seriálu, anebo se na něj podívat poprvé.
Bez sezónních pauz a týdenního čekání by to mohla být zatraceně zajímavá, zábavná a rychlá jízda.



úterý 13. prosince 2011

96 hodin (Taken, Francie/USA, 2008)

Bryan Mills je bývalý vládní zaměstnanec, což je v jeho případě civilní název pro špióna. Jeho práce mu zničila manželství a pošramotila vztahy s dcerou, a tak se přestěhuje do Los Angeles, aby mohl být své bývalé rodině na blízku. Exmanželka, která si vzala milionáře, jejich dceři povolí výlet do Francie, což se Bryanovi moc nelíbí, ale na psí oči jeho kdysi malé Kim nedokáže říct ne. Kim letí s kamarádkou, která má v Paříži příbuzné, ovšem ani to nezabrání tomu, aby byly obě brzy po příletu do Evropy uneseny. Bryan, který všechno slyší přes telefon, si okamžitě balí kufry a letí obrátit Paříž vzhůru nohama, protože stopa rychle chladne a za 96 hodin od únosu už bývá pro unesené pozdě…


Liam Neeson tak dlouho čekal na začátek natáčení Spielbergova Lincolna, až čekání vzdal, a začal dělat to, co herci v jeho věku zkoušejí, ale jemu to sakra vychází – dal se na akční žánr.
Neeson, jako skvělý herec charakterních rolí, dodává Bryanu Millsovi to, co postava naštvaného otce vyžaduje, ale zároveň dokáže v tomhle ochranitelském otci najít dostatek ledu na zmrazení pekla.
96 hodin je přesně o tomhle. Mills se chystá i peklo roztrhat na kousíčky, aby svou Kim našel, a dělá to náležitě přesvědčivě, stylově a pěkně postaru.

Francouzský režisér Pierre Morel pod producentským dohledem Luca Bessona dostal lahůdkové obsazení (Kim hraje Maggie Grace, její benevolentní matku Famke Janssen), slušný rozpočet, a radu, aby to nebral moc vážně, ale pojal to jako "akční film z 80. let, kdy kriminálka ještě byla špinavá a krvavá".
Liam Neeson taky přesně pochopil, co se po něm chce, a tak se celou dobu tváří naštvaně, ale není to směšná křeč, ale pěkně ledový výraz, z něhož tuhne krev v žilách. Dnes už poměrně pověstný (a parodovaný) hovor Bryana Millse s únoscem po telefonu je tak sugestivní, že potkat Neesona těsně potom někde na ulici, raději přejdu na druhý chodník. Tenhle severoirský rodák do role dává všechno, jak hodně fyzičky, tak samozřejmě i hereckého umu.
Asi si říkáte, že při nahánění únosců po Paříži asi moc herectví nepotřebuje, ale opak je pravdou.
Tahle postava by totiž vůbec nefungovala bez schopného herce v hlavní roli.
Neeson má asi tak deset minut v úvodu na to, aby Bryana představil jako přísného, ale milujícího otce, který zanedbal dětství své jediné dcery a teď se to snaží napravit, protože jeho motivaci mu v následující hodině a půl musíme věřit. Během pěti minut se mění z (občas příliš) starostlivého otce ve špióna, jemuž ukradli to nejcennější, a on to chce zpátky. Při sledování filmu se pak občas přistihneme, že i když jde za svým cílem hodně násilně a drsně (postřelení nevinné ženy), pořád mu fandíme, protože víme, o co mu jde a co chce.
Morel ho pak provází trochu kostrbatým příběhem, u něhož si ale logických lapsů nevšimneme, protože nasadí zběsilé tempo.
Jsou tu klasické elementy detektivky a kriminálky, v mixu s drsným akčním filmem. Auto tady honí loď, pařížské ulice (kriminálky z Francie mají pořád stejné kouzlo jako před lety), a tvrdý boj zblízka, kde rozhodují pěsti a přesné údery. Taky se tu skáče z mostů, budov, účastníme se i hry na kočku a na myš mezi hlavním hrdinou a místní policií (která je všude o pět minut pozdě a deset kroků pozadu), a v tom všem ani nepostřehneme, že tu chybí nějaký hlavní záporák, a Bryan likviduje v podstatě celý gang únosců s bílým masem.
A dělá to pěstmi, noži, pistolí, ale hlavně pěkně ručně, krvavě a (skoro) reálně. Bryan Mills není superagent – je zranitelný, krvácí, má emoce, ale to vše ignoruje v honbě za unesenou dcerou.

96 hodin je kříženec mezi Bournem a libovolné kriminálky s Belmondem. Svižný střih a kamera fungují podobně jako v případě agenta s děravou pamětí, a stylem a tempem, včetně postavy hlavního hrdiny se zase blíží například Profesionálovi.
Možná právě proto tenhle nečekaně výdělečný akčňák funguje, a bude zajímavé sledovat, jestli se v plánovaném pokračování povede ingredience taky přesně namíchat tak, abychom necítili překyselení žaludku.

Potenciál na akční sérii tu rozhodně je. A pokud nesouhlasíte, tak vám Liam Neeson hlasem Bryana Millse zavolá osobně domů, aby vás přesvědčil. Moc práce mu to určitě nedá.

středa 7. prosince 2011

10 netradičních vánočních filmů

Vánoce jsou sice až za necelé tři týdny, ale proč se nevyhnout vánoční tlačenici, a nepřipomenout si pár filmů už teď? 
Filmy na tomto seznamu si můžete začít pouštět právě teď, a u některých by vás pravděpodobně nenapadlo si je s Vánoci spojovat.
Filmy jsou to známé, i méně známé, ale co je důležité – Vánoce a období svátků slouží většinou jako kulisa a ne přímo hybatel příběhu. 
Pokud se chcete vyhnout všem těm Santa Clausům, co na nás každý rok vyskakují z televize, tady je deset jiných možností. Co si budeme povídat, prvoplánově natočené vánoční filmy často nemají valnou kvalitu, jen tam skáče hodně zelené a červené, případně slouží jako obživa hercům, kteří už zažili lepší časy (nebo na ně nikdy nedosáhli). Některým z těchto filmů můžete třeba vyděsit babičku, aby mohla tvrdit, že "konec světa se už určitě blíží" nebo si nadělit pěkné DVD pod stromeček. Po kliknutí na název filmu vás to odkáže na jeho profil ve filmové databázi.

                                                              


Ukradené Vánoce pod režijní taktovkou Henryho Selicka a dohledem Tima Burtona, jsou neobvyklým muzikálem, v němž se geniální soundtrack Dannyho Elfmana mísí s černohumornou a originální zápletkou. Henry Selick natočil také Coraline, a tady je ještě vidět obrovský Burtonův vliv.
Film je jako dělaný přímo na Štědrý večer, ale pozor na něj, protože píseň "This is Halloween" může v hlavě rezonovat ještě na Silvestra.



 

Kdo tohle nečekal, ať zvedne ruku. Teroristy nahánějící Bruce Willis má v seznamu místo hned dvakrát, ale Vánoci je protknutý hlavně druhý díl.
Netypický vánoční film, který je ale pro každého filmového fanouška skvělou jednohubkou, u níž se na Vánoce pobaví celá rodina (snad kromě výše zmíněné babičky). Svátky se sympaťákem Brucem jsou plné hlášek, černého humoru a střelby. Do předvánoční nálady se trefuje perfektně – vždyť kdo někdy řečnicky neprohodil, že by lidi v narvaných obchodech a dopravních prostředcích nejraději postřílel?




Když občas v hračkářství narazíte na bílo-hnědou plyšovou potvoru se zobákem, je to Gremlin. Billy si Gremlina koupil, nakrmil po půlnoci (což neměl), a ta malá plyšová hračka se rozmnožila a její potomstvo začalo žravě napadat město.
Spousta z nás si film pamatuje z dětství, kdy jsme se u toho jen báli. Dnes se usmíváme, ale Gremlins jsou natočeni s takovým nadhledem, že to není úšklebek, ale spokojený úsměv. Na příběh o tom, jak se Billyho kamarádce zabil táta, když se v převleku za Santu zasekl v komíně, si asi nejeden malý divák pamatoval ještě dlouho potom, co samotná vzpomínka na film vybledla.




Tohle opravdu není typický vánoční příběh. Postava Williho, kterého hraje Billy Bob Thornton, po celou dobu pije, kouří a mluví sprostě. Je to taková Vánoční koleda naruby, bez duchů minulosti či budoucnosti, za to s malým, všetečným klukem, který hledá mužský vzor a rozhodne se, že si ho udělá z pomuchlaného a opilého zloděje. Je to vtipné, nekorektní, a fanoušci Lauren Graham si přijdou na své (a rozhodně v ní neuvidí nic z Gilmorova děvčete).




O tomto filmu jsem psala letos v létě,  takže mám pěknou záminku o něm napsat znovu. Není to film o Vánocích, ani vánoční. Vlastně jedinou známkou Vánoc je úvodní loupež v hračkářství a roztomilá Michelle Monaghan s čepičkou Santa Clause. I to ale stačí k tomu, proč tuhle černou komedii doporučit  na čas adventu a Vánoc. Opět se tu hláškuje, trochu střílí a Robertu Downeymu pes sežere prst. To jsou přece Vánoce jako vyšité, ne?




To by jeden neřekl, že? Ačkoliv se to může zdát nepravděpodobné, Burtonův druhý Batman je skrz naskrz vánoční – v Burtonově stylu. Je tu obrovský vánoční strom, sníh, dárky, jednu z nejdůležitějších rolí tu hraje jmelí, a před tím vším se procházejí Michael Keaton, Michelle Pfeiffer a Danny DeVito. Vánoce v Gothamu tady nejsou obdobím pohody a klidu, ale časem, kdy záporáci vylézají ze svých děr a chtějí ničit, pálit a drancovat. K navození správné vánoční nálady jako dělané.






A konečně dvojka Smrtonosné pasti. Rozhodně si zaslouží samostatné upozornění, protože Vánoce využívá víc, než jednička. Část filmu se odehrává venku, na sněhu, který nám vždy vánoční svátky připomene, ať se nám to líbí nebo ne. Zasadit příběh na letiště během hektických svátků byl vynikající nápad, protože takové množství lidí na letišti i v letadlech přitahuje teroristy jako můra světlo. Naštěstí je tu John McClane, jehož manželka je v ohrožení v jednom z letadel, a tak zase musí ty zlé pány jednoho po druhém odstranit.




Dobře, tohle je podobný případ jako Kiss, Kiss, Bang, Bang a velká část se odehrává o Silvestra. O Vánocích nám to tady ale všechno začíná, tak proč tenhle příběh čtyř chlápků, kteří znovu čelí nadpřirozenému zlu, do tohoto výčtu nezahrnout? A přiznejte si – kdo z vás se po shlédnutí Krotitelů duchů 2 ve správném dětském věku nebál toho, že mu do vany nenateče místo vody sliz? Pokud máte děti kolem osmi let a chcete, aby měly po štědrém večeru noční můry, tenhle film jim pusťte. Pokud ne, tak se na něj podívejte sami, protože úžasné herecké obsazení si zaslouží to nejlepší období v roce.




A teď na chvíli domů. Tahle pohádka je vánoční tak, jak jen může být, ale svým vtipným, hravým způsobem, který do kolonky "netradiční" vlastně výborně zapadá. Zapomeňte na Tři oříšky pro Popelku nebo Mrazíka, tohle by měly české televize dávat ke štědrovečerní večeři. Popletený anděl Petronel v podání skvělého Ivana Trojana je na pohádkovou postavu velmi dobře napsaný a samozřejmě skvěle zahraný. Navíc, čert Uriáš, jehož představitel Petr Dvořák si s Trojanem neuvěřitelně sedl, má výborné průpovídky ohledně všeho. Je to vtipné, s křesťanským podtextem pojatým tak, aby ho děti pochopily a jejich rodiče se nechytali za hlavu.
Anděl Páně do každé rodiny. Bez legrace.





Dobře, tohle je trochu podraz, protože Život je krásný JE typický zástupce vánočních filmů. Problém je v tom, že ne každý ho zná, a proto je v tomto žebříčku. Pokud se chcete o Vánoce cítit dobře, neděsit své děti filmy od Tima Burtona, sprostě mluvícími zloději a hláškujícími detektivy, tak tohle je přesně ten film, který hledáte. Příběh o Georgo Baileym, jemuž se nedaří splnit si sny a místo, aby odjel pryč, zůstane ve svém rodném městě vést rodinnou záložnu, je krásný a dojemný. Život není fér, a i nejlepšího člověka jeho kola semelou a na pomoc tak musí přijít anděl, aby George zachránil.
Typicky vánoční. Slibuju.







pátek 2. prosince 2011

Mlha (The Fog, USA, 1980)

V kalifornské městečku Antonio Bay oslavují sté výročí založení, a spolu s ním se začínají dít zvláštní věci. Elektronika blázní, sklo se rozbíjí samo od sebe a od moře se blíží svítící mlha. Tu pozoruje ze své rádiové stanice v majáku majitelka, Stevie Wayne, která jako první zaznamená, že se děje něco zvláštního. I další obyvatelé, zejména místní kněz, otec Malone, tuší, že se blíží něco zlého. Přesně před sto lety totiž byla jedna loď navedena na útesy, její posádka zabita a zlato z lodi bylo ukradeno a skryto ve vesnici. Námořníci se teď vracejí, aby se pomstili. A jejich spojencem je mlha…



John Carpenter byl na přelomu 70. a 80. let na vrcholu své režijní kariéry. Po Halloweenu a Přepadení 13. Okrsku si mohl diktovat podmínky, a on se rozhodl pro další autorský projekt, který nejen napsal, a zrežíroval, ale složil si k němu hudbu a obsadil si do jedné z hlavních rolí svou tehdejší manželku, Adrienne Barbeau. Také si přivedl z Halloweenu Jamie Lee Curtis.
Mlha ale není o hlavních rolích, spíš o skupině několika jedinců, kteří uprostřed tmy čelí něčemu neznámému, co přichází z mlhy. Finále v kostele je jen vyvrcholením relativně pomalého, ale o to atmosferičtějšího děje. Dalo by se spekulovat, že Mlha nedosahuje kvalit nebo kultovnosti Halloweenu či Věci, ale co se týče typického carpenterovského otisku a už zmíněné atmosféry, za nimi nijak nezaostává. Nejen, že se nejedná o vyvražďovačku, kde by stříkala krev (smrt postavy vidíme, ale většinou je schovaná v mlze nebo slyšíme cvakavé zvuky, které vydávají mrtví námořníci a křik oběti), ale Carpenter není ani omezen pouze na jedno místo, ale má k dispozici celé město a okolí. Když Stevie Wayne jede kolem oceánu, do majáku, pustit své noční vysílání, sledujeme krásný oceán, vítr, a vlny tříštící se o skály, a přesto máme pocit toho, že je to jen klid před bouří. I ta krása, již jsme vystaveni, spíš neklid vyvolává, než aby nás uklidňovala.
Carpenter se byl schopen vyhnout chybě, na níž dojela už spousta tvůrců hororů, založených na strachu z neznámého. I ve chvíli, kdy námořníky, přicházející s mlhou, jasně vidíme, je kolem nich stále aura tajemství – vidíme jen černé figury, se zářícíma očima, s podivným bublavým zvukem místo dechu. Vyvolat mrazení v zádech i při pohledu na to, čeho jsme se předtím báli, když jsme to neznali, to je ten pravý hororový um.
Jistě, nevyhýbá se klasickým hororovým klišé a některé postavy se v nevhodnou dobu chovají vhodně hloupě, ale Carpenter se ani nesnaží nějaká klišé bořit. Vzal si z nich to nejlepší, a dodal jim něco ze sebe.

Co se týče postav, tak kromě Stevie Wayne, jejíž podmanivý hlas se nese celou druhou polovinou filmu, je město téměř liduprázdné a tím vyvolává i pocit izolovanosti. V Mlze vůbec hrají hlavní role ženy.
Adrienne Barbeau hraje matku samoživitelku, která je sympatická, energická, a dostatečně silná na to, aby si i ve chvíli nejvyšší nouze zachovala chladnou hlavu.
Jejího syna si zahrál malý Ty Mitchell, který je na svůj věk nějakých osmi let poměrně rozumný a dokáže se postarat sám o sebe.
Jamie Lee Curtis je tu trochu nevyužitá, ale její Elizabeth projde ve filmu zajímavým osobním vývojem, hlavně díky událostem, jimž čelí. Jako stopařka si stopne místního rybáře, Nicka, s nímž stráví noc a pak mu je celý den nablízku a účastní se vyšetřování, kdo nebo co zabilo námořníky na vodě, kteří přišli do styku s mlhou jako první. Většinou se jen motá kolem a klade dotazy, ale slouží jako průvodce, protože se v tomto prostředí ocitá stejně náhle a nepřipraveně jako sám divák.
Matka Jamie Lee Curtis, Janet Leigh, je v roli starostky skvělá a podle svých slov čekala na správný scénář, kde by si mohla zahrát s dcerou. Samozřejmě, že díky Psychu jí žánr hororu není cizí a chápe všechna úskalí – nebrat to až tak smrtelně vážně a vyhnout se přehrávání, ale brát to dostatečně profesionálně na to, aby byla přesvědčivá.
Dva zmínění zástupci silnějšího pohlaví, otec Malone (Hal Holbrook) a Nick (Tom Atkins) tuhle dámskou jízdu velmi dobře doplňují.

Mlhy nebudete lézt strachy po zdi, a asi ani zatínat nehty do opěradla křesla, ale lezavý pocit, že se děje něco nepříjemného, vás neopustí – obzvlášť v pozdně listopadových dnech, kdy mlha za okny prakticky nemizí.
Někoho možná odradí pomalejší tempo, a to, že ač je Antonio Bay malé město, skoro to vypadá, že v něm žije jen asi deset lidí

Mlha vyšla už před časem na levném DVD, a je to jeden z těch několika opravdu kvalitních filmů, které si v papírovém obalu můžete pořídit. Investice se vyplatí, navíc se na DVD vešlo i pár bonusů, kde je dokument o natáčení a původní rozhovory s herci.

P.S. V posledních letech vznikly ještě dva filmy, které mají český název Mlha. Ta z roku 2005 je nepovedený remake právě Carpenterova filmu a je potřeba se mu vyhnout obloukem. Druhý film, v originále The Mist, z roku 2007, je naopak povedená adaptace Kingovy povídky.