čtvrtek 8. května 2014

Dotek Medúzy (The Medusa Touch, Velká Británie, 1978)

Francouzský inspektor Brunel je Velké Británii na výměnném programu. Dva měsíce před jeho návratem domů se ale dostane k případu, který na první pohled vypadá jako obyčejný pokus o vraždu známého spisovatele Morlara. Když se ale ponoří víc do života oběti, zjistí, že na excentrickém a uzavřeném spisovateli bylo něco zvláštního a nebezpečného.


V 70. letech 20. století vzniklo několik vynikajících hororů. Vedle povedeného remaku Invaze zlodějů těl či Přichází Satan!, právě Dotek medúzy. Co se zpočátku jeví jako obyčejná detektivka s pár děsivými momenty, postupně přidává na atmosféře, až vyvrcholí v mrazivém finále.
Celý film je ale opravdu postaven jako detektivka. Máme tu skeptického detektiva, jeho mladšího kolegu, několik podezřelých, a hlavního padoucha čili oběť zločinu, a to celé je vyprávěno jako detektivní příběh.
Detektiv Brunel, v podání skvělého Lino Ventury, je policista každým coulem. Pomalu dává dohromady střípky života tajnůstkářského spisovatele, kolem něhož se ale vrší jedna záhada za druhou, aniž by se cokoliv (rozumně) vysvětlilo.
Při svém pátrání narazí na sympatickou a ochotnou psycholožku, k níž Morlar chodil. Lee Remick dává roli doktory Zonfeld civilnost a přitažlivost, která dává tušit, že kdyby šly věci správným směrem, možná by ona a Brunel po ukončení vyšetřování mohli jít na drink.
Tohle je ale thriller, ne romance, a působivě prezentovaná minulost Morlara, od dětství až po poslední okamžiky před útokem, se mísí s ještě působivější a temnější současností.
Richard Burton vložil do postavy Morlara přesně tolik děsivosti, aby se lidé v jeho přítomnosti cítili nesví, ale na druhou stranu si udržel kouzlo a charisma, které nedovoluje nikomu uhnout pohledem. Je, jednoduše řečeno, fascinující, a něco v něm vzbuzuje hrůzu a neklid. A přesto je tak brilantně napsaný a zahraný, že s ním vlastně až do jistého okamžiku dokážeme soucítit...

V každém hororu (či thrilleru) se musí hlavní postavy nějak dopátrat k jádru pudla. Na Doteku Medúzy je ale nejlepší právě styl vyprávění. Spolu s Brunelem, který v podstatě nesleze z plátna, se dobíráme neuvěřitelné pravdy, necháváme se jím a ostatními vést, aniž bychom věděli cokoliv dopředu. Závěr díky tomu dostává nádech hrůzy, jejíž důsledky na nás dolehnou až minuty po skončení.
Dotek Medúzy vyšel na levném DVD, takže je snadno dostupný a levný. Investice pár desítek korun se rozhodně vyplatí, protože za chvíli to bude jedno z nejvíc ohraných DVD v poličce...


Žádné komentáře:

Okomentovat