pondělí 18. července 2011

Kiss, Kiss, Bang, Bang (USA, 2005)

Zlodějíček Harry se náhodou připlete na herecký večírek, kde potkává svou bývalou lásku ze střední školy, Harmony. Jako zloděj, vydávající se za herce, který má hrát detektiva, si vymyslí, že právě prací detektiva se živí, a protože Harmony se zrovna čirou náhodou zabila sestra, slíbí jí pomoc. Jenže jako někdo, kdo si všechno vymyslel, a kdo se veze jen s opravdovým detektivem Perrym (který taky není úplně běžným detektivem), se okamžitě dostává do problémů – mrtvoly kolem něj se hromadí a případ, který zpočátku vypadal jen jako hra, se mění v pořádnou detektivní zápletku.


Kiss, Kiss, Bang, Bang není tradiční detektivka. Je to v podstatě místy absurdní detektivní komedie, odkazující na to nejlepší z Buddy movies z posledních dvou dekád 20. století.
Za kameru se usadil poprvé režírující Shane Black, který nenechal nic náhodě a příběh si i sám napsal. A kdože je Shane Black? Přece scénárista Posledního skauta či Smrtonosné zbraně, což jsou vzory pro Buddy movies. A hlavně jsou napráskané hláškami od začátku do konce. Black tak plní ústa Harryho a Perryho jedním chytrým a vtipným dialogem za druhým, zatímco oba nedobrovolní parťáci kličkují v příběhu, plném černého humoru, absurdních situací a mrtvol.

Kiss, Kiss, Bang, Bang je přesně ten druh filmu, na který je potřeba podívat se minimálně dvakrát. A hlavně v originálním znění, protože je to typický příklad toho, kdy dabing zabíjí polovinu hlášek – hlavně umírněním nadávek, kterých je tu vrchovatě (ale nejsou používány účelově a k situaci vždycky sedí).
Detektivní zápletka je ovšem téměř vedlejší. Sledovat počínání po uši zamilovaného Harryho, v podání perfektního Roberta Downeyho Juniora, jak se snaží pomoct Harmony, bojovat se zabijáky a ještě přitom zaujmout místo vypravěče, je tak skvělé a vtipné, že to volá po opětovném shlédnutí. A kulometný vybroušený dialog se nedá pochytit napoprvé.
Překvapením je Val Kilmer v roli detektiva Perryho, nazývaného "Gay Perry" (říká se mu tak z poměrně očividných důvodů). Kilmerův nejznámější film je Batman navždy, a od té doby se nikdy v ničem pořádně neprosadil. Kiss, Kiss, Bang, Bang sice není žádný trhák a je to jeden z těch extrémně nedoceněných filmů, ale je na něm vidět, že si možnost zahrát si v takovéhle detektivně absurdní hříčce užívá. Trojici dost obstojně doplňuje Michelle Monaghan, která slouží nejen jako milostný zájem hlavního hrdiny, ale hlavně jako dívka, která dokáže nakopat zloduchovi zadek, když je to potřeba.

Dojem nepatrně ruší Blackova místy nejistá režie. Jím napsané dialogy jsou perfektní, jenom to působí trochu neuspořádaně a něco by bylo možná potřeba vystřihnout, aby se film vyhnul dvěma, třem hluchým místům. Hlavně asi dvacetiminutový začátek se trochu vleče. Na druhou stranu samotný úvod, včetně titulků, je dokonalý.
Ale tyhle malé chyby je asi třeba připsat tomu, že Black režíroval poprvé a svůj vlastní materiál nechtěl o nic ošidit.

Některé filmy mají pokračování, o která nikdo nestojí a jiné filmy by si pokračování zasloužily, a nemají ho. Je otázka, jak by se z téhle černohumorné, téměř komiksově laděné filmařiny dělal druhý díl, ale už jen vidět RDJ a Kilmera jako plně fungující detektivní tým, by stálo za zkoušku. Takhle nám bude muset stačit ta druhá nejlepší možnost – Downey a Black se sejdou znovu při natáčení třetího Iron Mana, což je přesně téma, s nímž můžou na tenhle projekt navázat.


Žádné komentáře:

Okomentovat