Kovboj Woody je nejoblíbenější hračka malého Andyho. Mezi ostatními hračkami má tak významné postavení, všichni ho poslouchají a on se rád stará o jejich bezpečí. V den Andyho narozenin se ale stane něco, s čím Woody nepočítá. Do jejich malého společenství přibude hračka astronauta, Buzze Rakeťáka. Ten Woodyho ihned vystřídá na pozici oblíbené hračky, a aby toho nebylo málo, Buzz si vůbec není vědom toho, že je hračka. Všechny tak ohromuje svým laserem, vesmírným velitelstvím a hlavně přirozeně přitahuje pozornost, což Woodymu vadí. Woodyho postupně začíná žárlit a ve slabé chvilce nechtěně způsobí, že Buzz vypadne z okna. Ostatní hračky se domnívají, že to udělal schválně a Woodymu tak nezbývá nic jiného, než jít Buzzovi na pomoc…
O prvním Toy Story se říká, že změnil pohled, jakým se dnes díváme na animované filmy. Zavedl do praxe nejen počítačovou animaci, jak ji v současnosti známe, ale navíc představil i příběh, který je pro celou rodinu. Dal pojmu „rodinný film“ nový význam. V Pixaru už tehdy věděli, že i dospělí se rádi podívají na pohádky, ale klasika (leč krásná a perfektní) už tolik netáhne a dospělí chodí na animované filmy čistě jen v doprovodu svých dětí. To změnili nápadem přivést na svět Buzze a Woodyho, kteří, ač hračky, mají i krásně lidské vlastnosti, v rámci rodinného filmu nejdou daleko pro ostřejší reakci a hlavně, začali už tady svůj film plnit narážkami, kterých si všimnou jen dospělí. Narážky na další filmy byly výraznější až u o čtyři roky mladšího pokračování, ale postupně ho u svých dalších filmů vytlačili do velmi nenápadné linky. Naopak u DreamWorks se natolik inspirovali, že na celém „vykrádání“ postavili celé filmy a série (Shrek se úplně vydal z nápadů, naopak Jak vycvičit draka byl originální film, což naznačuje, jakou cestou by se měli v DreamWorks vydat, pokud chtějí kouzelníky z Pixar porazit).
Konkurenci nepomáhá ani fakt, že Pixar je s animací o několik let vpředu a už u první Toy Story (která je v porovnání s Toy Story 3 samozřejmě pořád jinde) byl patrný velký smysl pro detail. Když například v jednom záběru leží na zemi nějaká věc, je tam i v záběru následujícím, přičemž se jí postavy musejí vyhýbat a nějak na ni reagovat. Smetí, prach, listí, to všechno už tu (leč v méně propracované) verzi je, a odlišuje tak tenhle animák od jiných, sterilních příběhů (ve smyslu scénáře i animace), kde pro tyto detaily není místo.
Toy Story také začalo v plné míře obsazovat velké hvězdy. Woodyho tak v originále mluví Tom Hanks, Buzze „Kutil“ Tim Allen. Dnes je zcela běžné, že si vytížení herci odběhnou do Pixaru či DreamWorks namluvit nějakou postavičku, aby si tak mohli ke svým resumé přidat účast ve stále oblíbenějšího žánru. Animovaný film dnes díky Toy Story už není jen výsadou pro děti. Po Vzhůru do oblak nebo aktuálně Toy Story 3 je téměř škoda, že trend „zavděčit se celé rodině“ přetrvává, protože vidět například novou verzi Farmy zvířat v Pixarovském pojetí by mohl být skvělý zážitek.
Toy Story totiž už mírně naznačuje to, co několik let po jejím uvedení následovalo. Animovaný film už nejsou jen pobíhající postavičky, odříkávající text, případně doplněný o písničky. Tady se nezpívá, zato se tu už využívají filmařské postupy jako u běžného filmu – hororová atmosféra, kdy jsou Woody s Buzzem uvězněni v domě souseda, který má ve zvyku hračky ničit, rozebírat a odpalovat, je dokonale vytvořena s pomocí bizarních částí různých hraček, tmy či světla poskytovaného jen obyčejnou baterkou. Hračky nejsou ploché „hurá, hurá“ postavy, ale mají víc osobnosti, než postavy v leckterém hraném filmu. Woody je od počátku prezentován jako šéf, jehož ostatní hračky respektují, a který je nade vše věrný Andymu, ale na druhou stranu své postavení „hlavní hračky“ nerad opouští, když se na scéně objeví Buzz. Po velkou část filmu tak působí až sobecky a skoro „padoušsky“, aby nakonec Buzze přijal nejen jako sobě rovného, ale našel v něm navíc dobrého kamaráda.
První film je vlastně sólem hlavně pro Woodyho s Buzzem. Ostatní hračky jako Rex nebo pan Brambůrek (ještě bez paní Brambůrkové), tu nemají moc co nabídnout, ale zase reagují přiměřeně jako obyčejné společenství jakýchkoliv jiných myslících bytostí – jsou hašteřiví, pochybují, jde jim o vlastní bezpečí, mají různé názory. Přesto se pozornost upírá hlavně na Woodyho a Buzze, jejichž vztah bude v dalších dílech klíčový a my ho tady sledujeme od samého počátku. Woody Buzze nemůže vystát hlavně proto, že je to moderní hračka. Ukazuje tak to, čemu čelí všechny děti (a jejich hračky). Obyčejná hračka (v tomto případě kovboj s táhlem, díky němuž mluví), je vystřídána hračkou méně „měkkou“, ale za to svítí, a má víc tlačítek. Naštěstí je Andy svému oblíbenci věrný, a z počátečního nadšení nakonec najde rovnováhu, a oba má rád stejně. To je, mimochodem, další velká přednost Toy Story. Lidské postavy tu ještě nepůsobí tak reálně jako dnes, a Andy je vidět pouze v několika záběrech. Často slyšíme jen jeho hlas a je v několika důležitých scénách, ale přesto je hybatelem celého příběhu. Kvůli Andymu se to všechno děje. Woodyho jediný cíl je dostat se zpět k Andymu. A to nejen z důvodu stěhování, na které se hračky připravují několik týdnů a Woody tak musí Buzze donutit přistát tvrdě na zemi, aby Andyho stihl, než mu zmizí nadobro, ale také proto, že jako Andyho hračka k němu cítí povinnost a lásku.
Sledovat to celé z pohledu hraček je poměrně fascinující, protože na ně po pěti minutách přestaneme nahlížet jako na hračky.
Když Buzz zjistí, že není astronaut, ale jen obyčejná hračka, prochází dokonce i něčím, co by se dalo nazvat krizí identity a nahlas přizná, že má depresi a je jen na Woodym, aby ho přesvědčil o tom, k čemu jako hračka je a proč ho Andy potřebuje.
V českém znění Woodyho ve všech třech dílech mluví Michal Dlouhý, v prvním díle pak Buzzovi propůjčil svůj hlas Pavel Soukup. Dabing, ostatně jako u ostatních animovaných filmů, je povedený, i když samozřejmě Dlouhý a Hanks mají hlasy úplně jiné a i různé „hlášky“ jsou do češtiny trochu upravené. Ale rozhodně poslech dabingu diváka nepřipraví o nic, naopak si může ještě všímat detailů už tady tolik vymazlené animace.
Žádné komentáře:
Okomentovat