Detektiva Sama Tylera při hledání vraha, který unesl jeho přítelkyni/kolegyni, srazí za dunivých zvuků Bowieho písně "Life on Mars" auto, a on se následně probudí v roce 1973. Neví, jestli se vrátil v čase, nebo zda není v komatu a prožívá jen nějaký zvláštní sen, případně jestli není prostě a jednoduše blázen.
Je přesvědčen, že až zjistí pravdu, bude se moct vrátit domů – ať je to kde(y)koliv.
I v roce 1973 je ale detektivem, navíc se znalostmi a schopnosti z roku 2006, což není až tak úplně užitečné, jak by se mohlo na první pohled zdát. Někde mezi lety 2006 a 1973 přišel o jednu hodnost, a tak zatímco v jedenadvacátém století byl šéf inspektorem, teď se musí zpovídat jinému šéfovi, Genu Huntovi.
Ten je prototypem policajta 70. let – alespoň podle seriálových měřítek. Je to sexistický, opíjející se přežitek z dob Drsného Harryho, který přiznání z podezřelého vymlátí, aniž by se ohlížel na předpisy a nadřízené.
Sam si připadá jako na jiné planetě, protože jeho vycíděné, předpisy řízené postupy tu nefungují. Navíc se jako člověk, plně spoléhající na laboratorní výsledky, DNA, počítačové modely, psychologické profily a další vymoženosti dnešní policie, přestal spoléhat na instinkt, což je z velké části to, co dělá dobrého detektiva detektivem.
Tihle dva a jejich světy se srazí, a zatímco Sam se snaží Hunta aspoň trochu naučit předpisům, Gene Hunt připomene Samovi jeho ztracené detektivní pocity a instinkty.
Vzniká tak situace, kdy se začínají vzájemně ovlivňovat a měnit, přesto zůstávají v nitru stejnými lidmi, jen získávají to nejlepší od toho druhého.
Gene Hunt je nucen uznat, že vědět, kdy byla oběť vraždy zabita, se někdy vyplatí, a Sam zase (později čím dál častěji) zakusí, jaké to je být zase poldou, který může prokazatelně vinného vraha pořádně praštit, aniž by z toho chudákovi vrahovi vznikla psychická újma.
Kolem vztahu Gena se Samem se točí většina zápletek, protože se i přes vzrůstající vzájemný respekt neustále hádají, ale samozřejmě nejsou jedinými postavami.
Především je tu Annie, mladá policistka, která jako jediná zná o Samovi pravdu (i když mu nevěří), a jež je sice chycena v čistě mužském světě, ale postupně si získává úctu ostatních mužských kolegů a činí tak nenápadně, nevtíravě a sympaticky.
Potom také dvojice detektivů, Ray Curling a Chris Skelton. Zatímco Ray si bere příklad z Gena (lépe řečeno si z jeho postupů vybírá to nejhorší), Chris má k Samovi z ostatních policistů asi nejblíž a jako mladý, začínající detektiv jeho metody úplně nezavrhuje, a snaží se od něj učit.
Tahle nesourodá skupinka obklopuje Sama, který se zuby nehty snaží zapadnout do světa, do nějž zdánlivě nepatří, z něhož chce pryč, ale který se mu chtě nechtě dostává víc a víc pod kůži.
Life on Mars v mnoha ohledech nevybočuje ze šablony detektivních seriálů, ale při bližším pohledu se velmi liší. Tvůrci podrobili dojmu 70. let vše, takže tu hraje dobová hudba – dobře zvolené písničky podkreslují nejen atmosféru, ale i vlastní scénu a děj epizody. Seriál i vypadá, že v roce 1973 opravdu vznikl. Barva obrazu, dobové kostýmy a účesy, a hlavně neustálé odkazy na seriály, filmy a popkulturu té doby, to vše nás směřuje k přesvědčení, že sledujeme jinou verzi Profesionálů (inspirovali se spíše u nás neznámým seriálem Sweeney, ale i Profesionálové jsou docela dobré přirovnání).
Tyto malé detaily, nás i jako diváky neustále matou, protože si stejně jako Sam vůbec nejsme jistí, zda se mu to zdá (nemohl přece všechno vytvořit ve své hlavě takhle do detailů?), anebo jestli se vážně vrátil v čase.
Poslední epizoda nás potom vyvede z rovnováhy úplně, když je závěrečné vysvětlení opředeno několika zvraty, přičemž jeden je natolik nezvyklý a šokující, že otřese nejedním seriálovým mazákem.
Při opakovaném sledování je možné i vysledovat paralely mezi prvním a posledním dílem, neustále se objevující téma písně "Life on Mars" (jejíž text sedí nejen k tématu seriálu, ale k samotné Samově situaci), či uvěřitelný vývoj postav Sama a Gena.
Můžete si i užít pěkného, civilního, v případě Johna Simma (Sam Tyler) a Philipa Glenistera (Gene Hunt) až skvělého herectví, kteří jsou podporování i solidními výkony ostatních.
Jen dvě série po osmi epizodách umožní si seriál užít bez zbytečného natahování, ale na druhou stranu zanechá touhu chtít víc.
Jako každý seriál, ani tenhle určitě nezaujme každého. Ne každý z něj bude na větvi a nebude po posledních několika scénách posledního dílu zírat deset minut na prázdnou obrazovku. Ale i pokud máte rádi zajímavé detektivní příběhy, pak můžu Life on Mars s čistým svědomím doporučit.
P.S. Na Prima Cool momentálně běží Life on Mars v českém překladu "Polda z Marsu" – nejedná se ale o tentýž seriál, ale je to nepovedený americký remake, který ani zdaleka nedosahuje kvalit originálu.
Žádné komentáře:
Okomentovat