Vzpomínáte si, jak jste chodili kolem nevýrazných plakátů a v kině, případně na filmových webech jste sledovali nemastný, neslaný trailer na něco s názvem Jak vycvičit draka? Ne? Tak to jsme na tom stejně. Ačkoliv jsou draci má oblíbená (fantasy) zvířata, tak se musím přiznat, že i přes výrazný posun v animovaných filmech posledních let (hlavně díky Pixaru, ale DreamWorks mají také pár povedených kousků), mi tohle připadalo jako další z řady animovaných taškařic hlavně pro děti.
A pak jsem četla jednu pochvalnou recenzi, potom druhou, pak mi film doporučilo pár lidí, a nakonec jsem na to do kina šla. A čekalo mě největší filmové překvapení za několik měsíců (oproti slabšímu roku 2009 dokonce možná i v rámci jednoho roku). Jako spousta dalších, i já mám mírnou averzi na 3D, protože se třetí rozměr začal přidávat i tam, kde být nemusí, a často se dodává dodatečně, což filmu spíš ještě uškodí.
Tvůrci Draka ale naopak přesně věděli, co dělají. 3D tu má smysl, ale je důležité zdůraznit, že tahle animovaná pochoutka funguje perfektně i bez 3D, což o sobě plno dalších podobných filmů říct nemůže.
Jak si vycvičit draka má poměrně prostý příběh o malém Vikingovi, Škyťákovi, který ale není tak úplně ten pravý Viking, protože je malý, a používá víc hlavu než svaly. Jeho otec je z něj zklamaný, poněvadž každý správný Viking v jejich vesnici zabíjí draky. Škyťák (český povedený překlad) ale jednou draka skutečně chytrým způsobem polapí, jenže mu to nikdo nevěří. Nemá samozřejmě sílu ho zabít, a drak kupodivu zase nechce zabít jeho. Vzniká tak příběh na téma „přátelství člověka a draka“, který jsme už viděli, ale tady je to prezentováno vtipně (jako vtipně vtipně, ne „někdo někam padá“ vtipně), a rozhodně takovým způsobem, že to bude bavit děti i dospělé. Vlastně dokonce možná i víc ty dospělé. Pro úplně malé děti tohle vážně není, protože se tu hodně mluví, a chybí typické dětské vtípky. Jak vycvičit draka je ze všeho nejvíc fantasy s trochu neoriginální, přesto fungující zápletkou, a občas s nečekaně ponurou atmosférou. A hlavně s dostatečně dobrými momenty na to, aby vám tenhle animák jen tak neproletěl kolem hlavy (pamatuje si ještě někdo na letošního Shreka?)
Tak třeba chvíle, kdy Škyťák sedá na Bezzubku (jméno draka vznikne z jedné velmi povedené situace) a následně vzlétne, se dá přirovnat k letu Falca z Nekonečného příběhu. Přidejte si k tomu ještě třetí rozměr a máte zážitek, jaký ve filmu hned tak nepocítíte. Ale i tady platí, že si let na drakovi, jeho proplétání mezi mraky a skalami, užijete i v tradičním formátu, protože je to zkrátka tak dobře udělané.
O dobrý příběh se tu starají vedle samotného poutavého fantasy formátu hlavně postavy. Škyťák sám není žádný loser, ale díky své poněkud odlišné tělesné stavbě a jinému druhu myšlení mezi hřmotnými Vikingy jednoduše vyčnívá. Nesnaží se s tím ani moc bojovat, jen je na rozpacích, co vlastně chce a kdo je. Čili řeší stejné dilema jako my ostatní. Sám o sobě není tou pravou humornou postavičkou, ale většina jeho vtipných scén vzniká díky konfrontaci s drakem. Bezzubka je v podstatě jednou z hlavních postav, ale jelikož je to „zvíře“, tak ho tak divák ani nevnímá. Příběh je o něm, s ním a jako hodně draků z jiných (nejen filmových) příběhů (Dračí srdce, Eragon), má i on svou osobnost, rozum a trochu škodolibý smysl pro humor. Mezi ním a Škyťákem vzniká přátelské pouto, které se vyvíjí postupným budováním důvěry a poznáváním, a předčí tak cokoliv, co jste mohli vidět například právě ve filmovém Eragonovi (kniha je samozřejmě jiný příběh). Jejich přátelství a ochota sebeobětování pro toho druhého jsou proto důvěryhodné a pro nás diváky, vtažené do jejich filmového dobrodružství, i skutečné.
Humornější situace vytváří často dobře zvolená sestava vedlejších postav, z nichž má každá své místo a na animované charaktery i zajímavé povahové rysy. Projevuje se to hlavně u „mladých“ Škyťákových vrstevníků, z nichž jeden je svým způsobem trouba, který by rád už konečně nějakého draka zabil, ale ve skutečnosti má k bojovníkovi daleko asi jako Krteček v příběhu o kalhotkách, anebo párek sourozenců, který vytáčí sebe i ostatní. Případně pak ještě "šprt", který má draky nastudované i pozpátku, ale v konečném důsledku o nich zase tolik neví.
Nesmí chybět ani romatnická podzápletka, o níž se stará Astrid, která zpočátku Škyťákem téměř pohrdá, přesto má sympatickou osobnost a vedle Škyťáka je tu asi nejvýraznější postavou.
A pak je tu Škyťákův otec, hrdý Viking a zasloužilý lovec draků, vyvolávající u svého syna mindráky (důvod, proč tomu tak je, je zmíněn v úvodu filmu, tak proč kazit překvapení ;-)), ale který svého syna samozřejmě miluje a je na něj hrdý.
Vtipnou a výraznou postavou je učitel mladých „drakobijců“, v originále s parádním skotským přízvukem zaznívajícím v hlase Craiga Fergusona.
Orignální znění je lepší, jak už tomu tak samozřejmě bývá, ale dabing se povedl a není důvod, proč si ho nepustit. Pokud nerozumíte příliš dobře anglicky, titulky jen rozptýlí pozornost a připraví vám poloviční zážitek. A pokud anglicky umíte, můžete si pustit obě verze a srovnávat – Škyťáka mluví podstatně vyšším hlasem Jay Baruchel, jeho otce Gerard Butler (na Vikinga jako stvořený ;-)), Astrid propůjčila svůj hlas představitelka americké „Ošklivky Betty“ America Ferrera, a již zmíněný Craig Ferguson z celého obsazení obzvlášť vyniká.
Kdybych se pokusila probudit v sobě filmového kritika (kterým naštěstí nejsem a můžu si filmy pouštět jen tak pro radost :-)), a utlumila čiré nadšení z toho, že mi zase jednou udělali pěkný film o dracích, tak bych možná vytkla trochu velkou „barevnost“ ostatních draků (Bezzubka je černý s výraznýma očima ;-)) a utlumení celkové „dospělácké“ atmosféry v samém závěru. Teď už potvrzené pokračování by proto mohlo být o poznání přátelštější pro mladší diváky, ale tady bych se ráda mýlila.
Jak vycvičit draka je film pro všechny, kdo mají rádi fantasy, dobrodružství či dobrý příběh o přátelství mezi dvěma odlišnými bytostmi. A to, že to nebude na obrazovce ve 3D, vůbec nevadí ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat