Grimm (USA, 2011-20?)

Nick Burkhardt pracuje jako detektiv v Portlandu, žije s přítelkyní, kterou by rád požádal o ruku a je se svým životem spokojený. Když jednoho dne začne vidět divné věci, a do města za ním přijede teta, která ho vychovala, všechno se změní. Teta Marie je smrtelně nemocná a přijela Nickovi předat jeho rodinné dědictví – Nick je z pokrevní linie Grimmů, kteří nejen o monstrech psali, ale také je mohli vidět a lovili a zabíjeli je. Nick by měl toto dědictví převzít. Než se naděje, tak je sám, jen s pár tajemnými náznaky, které mu Marie nestihla vysvětlit, s přívěsem plným starých knih a zbraní, a schopností vidět pravou povahu monster, která se schovávají mezi námi. Jenže ne všechna pohádková monstra jsou zlá a ne všichni touží po krvi. Nick se svou povahou detektiva, se smyslem pro dobro a zlo, se musí naučit chodit po šedé linii, která rozděluje a spojuje jeho dva světy….

Grimm měl na televizi NBC premiéru na podzim 2011. Začal pozvolna, ve vražedném pátečním čase, kde nikdo nečekal úspěch a naopak všichni čekali, že seriál rychle shoří v zapomnění. Jenže producenti a jiní papalášové zapomněli na nevyzpytatelnost televizního diváka, lačnícího po změně, která by přinesla zase něco nového od upírů a detektivek.

Když se na konkurenční televizi rozjelo Once Upon a Time, začala nová vlna – hororově či jinak pojaté pohádky. Grimm je takovým mixem všeho možného, ale ze všeho nejvíc odkazuje na Buffy, a to zcela otevřeně a hned z několika důvodů.

Tím hlavním jsou jména tvůrců – David Greenwalt a Jim Kouf pomáhali Jossu Whedonovi tvořit svět nejen přemožitelky, ale i jejího upírského přítele, Angela.

Grimm se v mnohém k jejich odkazu hlásí a docela dobře se mu to daří. V každé epizodě přímo nebo nepřímo odkazuje na nějaký příběh bratří Grimmů. Někdy jen jedním aspektem vyjmutým z kontextu, ale v několika epizodách jde o dokonalé převyprávění, kdy například pohádka o Popelce získává zcela jiný rozměr a romantikům tříští jejich představy o "žili spolu šťastně až do smrti".

Předně je potřeba říct, že stejně jako výše zmíněná Whedonova dítka, i tady se děj rozvíjí velmi pomalu. První dva pilotní díly jsou docela povedené, aby do zhruba páté až šesté epizody nastal útlum, a pak se začala tvořit jedna zápletka vedle druhé, pozvolna se slévající dohromady. Cestu Grimma sledujeme očima hlavního hrdiny, Nicka, který přes počáteční odmítání svého dědictví ve stylu: „Jsem nejdřív policajt a jako takový se budu chovat, a že přitom vidím nějaké pohádkové příšery je vedlejší.“, dojde do bodu, kdy zjišťuje, že něco takového se odmítnout nedá. Má to v krvi, přitahuje potíže, nepřátele a to nejen Grimmů obecně, ale i jeho rodiny, která, jak se postupně dozvídáme, má pohřbeno několik tajemství, která se musí někdy objevit. Nick tak postupně svůj osud přijímá a na konci 1. série už (doslova) kope první grimmovskou ligu, když se učí, jak zacházet se zbraněmi, které mu teta zanechala, učí se o různých stvůrách a jejich slabostech, a přesto zůstává sám sebou, a odlišuje dobré a špatné, protože některé "stvůry" chtějí prostě jen žít v klidu a Nick s nimi najde schopnost soužití.

Grimm tak sleduje podobný styl vyprávění právě jako Buffy, ale i jiné seriály podobného žánru. Nabízí se třeba srovnání se Supernatural, které je ale přece jen víc epizodní. Grimm je vlastně detektivka s nadpřirozenými prvky, a zpočátku to může někomu trochu vadit. Nick řeší případy, které vždy nějak souvisí s tím, že je Grimm. Je to shoda náhod, ale po čase to začne obtěžovat. Tvůrci si toho jsou naštěstí vědomi a tak v polovině série uhnou ze směru procedurální detektivky, a začnou řešit nejen Nicka a jeho objevování sebe sama a jeho dědictví, ale mytologii Grimmů a jejich světa celkově. Na scénu přicházejí nepřátelé a spojenci, zjišťujeme, že existují minimálně tři odlišné organizace, které jsou různě propletené a vedou mezi sebou válku. A ve finále první řady bylo perfektně vyrovnané množství zodpovězených otázek a vynoření nových.

Tvůrci měli při obsazování šťastnou ruku, protože bylo potřeba obsadit někoho, s kým se divák bude moct identifikovat a zároveň ho vidět jako hrdinu, který by mohl nakonec jít oběma směry. David Giuntoli je v prvních pár dílech trochu prkenný, ale později začíná  připomínat vzpomínaného Angela. Všechno vidíme jeho očima, učíme se s ním, dozvídáme se přes něj nové informace a tak zatímco v prvních dílech hraje David zmateného, "správňáckého" poldu, v pozdějších dílech dokáže přepnout mezi detektivem Nickem a Grimmem Nickem, a všechno to poznáme jen z řeči těla a výrazu v očích. Zatímco detektiv Nick je trochu nudný patron, Grimm Nick nakopává zadky a svou práci si začíná užívat. Bude zajímavé sledovat, kam tvůrci jeho postavu namíří, protože někdo takový může snadno sklouznout na druhou stranu barikády, aniž by si toho kdokoliv všiml. David Giuntoli si grimmovskou stránku Nicka užívá, a je radost vidět v hlavní roli herce, který je vděčný za velkou příležitost, a navíc hraje víc než jen pro peníze.

Nickovu snažení přihlíží a pomáhá Eddie Monroe. Sám je "zreformovaný" Blutbad, což je něco jako grimmovská verze vlkodlaka, s tím rozdílem, že Blutbad se nemění s úplňkem, hlad na maso má pořád a Eddie tak musí se svou potřebou neublížit hodně bojovat. Mezi ním a Nickem se utvoří velmi zvláštní forma přátelství, kdy Nick chodí za Eddiem pro radu (umí a zná totiž snad úplně všechno), a Eddie díky Nickovi změní pohled na to, jak mu Grimmové byli prezentováni od mala – jako bezohlední, chladnokrevní zabijáci. S Nickem porušují svým přátelstvím všechna daná pravidla, a někde se to musí projevit. Čelí tak nátlaku z obou stran, ale to je činí ještě silnějšími. Eddie Monroe je jednou z nejoblíbenějších postav, hlavně díky tomu, že zastává funkci vtipného sidekicka, který ale stejně jako Nick bojuje se zlem v sobě.

Jeho představitel Silas Weir Mitchell je na takové postavy odborník a Eddieho hraje se sympatickým nadhledem a humorem, ale i hloubkou, která dalším postavám v seriálu zásadně chybí.

To se týká bohužel hlavně Nickova lidského policejního partnera Hanka Griffina. Služebně starší detektiv, který by nepoznal slona v obýváku, má tu smůlu, že představuje Nickův "civilní život", a tudíž si vytáhl černého Petra v podobě naprosté neznalosti. Jeho blízká spolupráce s Nickem mu neustále připravuje nové a nové lahůdky v podobě tělesných tekutin vysátých kyselinou, obchodníky s lidskými orgány, očarování lektvarem čarodějnicí a Hankovi nic z toho nepřijde divné do chvíle, kdy mu téměř doslova spadne příšera na hlavu, aby mu došlo, že je něco špatně. A kupodivu si to nikdy nespojuje s Nickem. Poslední epizoda sice naznačila, že by se jeho postava mohla ubírat zajímavým směrem, otázka je, jestli to není příliš pozdě a příliš málo.

Tento problém se částečně týká Nickovy přítelkyně Juliette, která je v prvních dílech takřka nepřítomná. Naštěstí ale v jejím případě se to zlepší a postupně si všímá, že Nick už nějakou dobu není stejný, drží před ní tajnosti a je daleko od přítelkyně v ohrožení, protože minimálně dvakrát ukáže dostatečnou iniciativu na to, aby prokázala svou užitečnost jak divákům, tak Nickovi, který věří, že by Juliette pravdu zvládla.

Velmi zajímavou postavou je Nickův kapitán Sean Renard. Lahůdkově zahraný Sashou Roizem, kapitán stojí někde mimo všechny zákony, lidské a ostatní, o Nickovi ví a sám je pravděpodobně členem některé důležité rodiny či organizace. Jeho neustálá změna stran, a to, že Nicka na jednu stranu chrání a na druhé straně ho chce využít, vyvolává nejistotu, za koho, pokud tedy ne jen za sebe, vlastně bojuje. Odpovědi kolem jeho postavy se v 1. sérii rozhodně nedočkáme, ale tajemná postava v pozadí je vždycky zajímavá, a to tu Renard rozhodně splňuje.

Po policejní stanici se motá ještě seržant Wu, který je takovým správným cynicky vtipným elementem. Jeho přítomnost je dávkovaná po minutách, přesně tak, aby ho nebylo moc, ale aby zároveň měl divák radost, když ho vidí. A jeho role se také postupně rozšiřuje, a paradoxně by mu možná prospělo mít větší roli než trouba Hank.

Grimm není dokonalý seriál, ale je to jeden z těch, který se epizodu od epizody zlepšuje. Psaní se ve druhé polovině série znatelně liší, stejně jako atmosféra. Zatímco na začátku je vidět zajímavý kontrast mezi zelenými lesy Oregonu a nepřátelskými stvůrami pohybujícími se po městě,  postupně to začíná splývat a atmosféra zhoustne. Kamera a hudba jsou výborné, a dá se říct, že i jistá hranice krvavosti a násilí se posouvá hodně k hranici, která je dovolena na televizi jako NBC. Je docela škoda, že Grimm neběží na kabelovce, kde by mu to možná i slušelo víc – divák by nemusel při každém poklesu sledovanosti trnout, že mu jeho oblíbený seriál po další sérii zruší, a míra brutality by se mohla (úměrně!) zvednout. Takhle přece jen Grimm zůstává na půli cesty, kdy nemůže úplně vytěžit svůj potenciál.

NBC jim schválila 2. řadu jako prvnímu ze svých nových seriálů, protože Grimm si našel stabilní diváckou základnu (padají teorie, že fanoušci Buffy a Angela našli v Grimmovi náhradu), převládají pozitivní reakce nad negativní, a zkrátka se dá říct, že jde zatím o lehký nadprůměr s potenciálem vystoupat mnohem výš.

Jestli se to povede, zjistíme už v srpnu, kdy má premiéru 2. série.

čsfd, imdb

Malé P.S. - omlouvám se za dlouhou neaktualizaci, ale nová práce a přizpůsobování se novému životnímu tempu mě poněkud zaměstnali. Pokusím se to v následujících týdnech vynahradit :-)