Farscape (Austrálie/USA, 1999-2003)

"Jmenuji se John Crichton…, jsem astronaut. Radiační vlna mě poslala červí dírou. Nyní jsem  někde ve vzdálené části vesmíru na lodi, živé lodi, plné mimozemských forem života. Pomozte mi! Poslouchejte prosím! Slyší mě tam venku někdo? Jde po mně šílený vojenský velitel. Dělám všechno, co můžu. Prostě jen hledám cestu domů…“

Výše uvedený monolog podkresluje znělku prvních dvou sérií seriálu Farscape. Sci-fi v australsko/americké koprodukci (ale především australské), které se vysílalo v letech 1999-2003 a bylo roku 2004 pěkně zakončeno televizní minisérií.

Nejen že jsme tak uvedeni do seriálu hlasem samotného hlavního hrdiny, ale sumarizuje nám i částečně zápletku celého seriálu.

John Crichton provádí na oběžné dráze experiment, kterým chce dokázat vlastní teorii. Ve chvíli, kdy se svým modulem letí velkou rychlostí, je zasažen radiační vlnou a ta ho pošle červí dírou do neznámé části vesmíru. Aby to neměl úplně jednoduché (vždyť ocitnout se v neznámém prostředí ještě samo o sobě není dostatečně originální ;-)), hned po průletu narazí do stíhačky, která se rozbije o kus meteoritu. Jako na potvoru řídí stíhačku bratr kapitána Craise, velícího jednotce Dozorců (Peacekeepers), což je vojenská rasa, jménem Sebeceané, kteří vypadají jako lidé, a mají za to, že jsou nadřazenou rasou nad všechny ostatní. Crais věří, že Crichton zabil jeho bratra úmyslně a téměř okamžitě po něm začne pátrat. Johna zachrání „posádka“ lodi Moya. To je Leviathan, a je to živá loď. Dozorci je používají pro převoz vězňů, kteří zrovna ve chvíli, kdy na ně John narazil, uspořádali vzpouru a loď unesli.

John se tak dostává okamžitě do problémů – nejen, že netuší kde je a jak se dostat domů, ale zároveň se dostal na loď (která je jakožto živá bytost náladová, s problémy jako každý živý organismus), plné uprchlých zločinců, o nichž nic neví, a sám se přitom ocitá na seznamu hledaných osob.

To je tak v kostce úvod pilotního dílu. Hlavní hrdina (a s ním ani divák) se na Zemi moc neohřeje a hned je vržen do víru událostí, které navždy změní jeho život.

Příběh se po pár dílech zamotá jiným směrem, a John Crichton je za chvíli nejhledanějším mužem v jemu neznámé části vesmíru.

Především je potřeba poznamenat, že Farscape rozhodně není seriál pro každého. Je to sci-fi, ale často balancující na hraně mystery či lehké fantasy, s fyzikálními zákony si nepříliš lámající hlavu. Jakožto seriál, který není čistě americká produkce, je navíc velmi neobvyklý, a hlavně správně nekorektní.

Na rozdíl od seriálů posledních let, které napěchují úvodní epizody dějem a zvraty, aby zaujaly diváky, získaly sledovanost a tím další sérii, se Farscape rozjíždí pozvolna. Prvních několik epizod je navíc jasné, že seriál zpočátku neměl velký rozpočet a pobíhání ve dvou či třech interiérech je pro milovníky akce těžko stravitelné. V druhé půlce první série se ale seriál vydá směrem, který určí osudy dalších sérií.

V čem ale Farscape překonává mnohé seriály (nejen sci-fi), jsou perfektně napsané postavy. Neděje se tu to, že se nám postavy postupně zprotiví (ehm, Battlestar Galactica?), ale jejich pomalým vývojem a změnami v chování a charakteru si k nim hledáme cestu postupně, a po pár dílech zjistíme, že je máme zkrátka rádi i se všemi jejich chybami. Vzhledem k občas až chladnému prostředí na palubě Moyi jsou výborné postavy důležité, protože příběh, odehrávající se pouze ve dvou či třech místnostech, musí být založen hlavně na postavách.

Moya je sice živá loď, přesto je to stále vesmírná loď plující vesmírem a chlad a odtažitost tohoto prostředí je cítit v každém záběru. Johnova osamělost, občas zoufalství, a paranoidní chování všech okolo něj tak dává smysl, a tenhle chlad, a zároveň napětí je poznat i přes obrazovku počítače (či televize, podle toho, kde na to koukáte ;-))

Všechny postavy ve Farscape, včetně hlavního hrdiny, chybují a ty chyby nejsou malé, ale často i fatální pro ně nebo jejich okolí. Nikdo není čistě kladný či záporný, a ani sami hlavní protivníci nejsou vyloženě zlí, spíš sledující vlastní cíle. Ty koneckonců zajímají i osazenstvo Moyi. Každý z nich má svůj cíl, a často i přes narůstající sympatie jednoho k druhému jsou ochotni obětovat cokoliv, včetně ostatních lidí kolem sebe, jen aby ho dosáhli. A jak je v seriálu jednou řečeno, ne každý na palubě, odsouzený Dozorci do vězení, je nevinný…

Posádka Moyi je malá, ale o to zajímavější. Během čtyř let se její členové mění, odcházejí nebo dokonce umírají. Ve Farscape se totiž nebojí zajít do míst, kam si většina seriálů netroufne (a když ano, tak mrtvou postavu zase oživí) a mrtvého skutečně nechají mrtvým.

Jaké jsou tedy ty postavy?

Osazenstvo z první série až na jednu výjimku zůstane v podstatě stejné až do konce, jen se v jednotlivých sériích objevují nové postavy, které tu ale nezmíním, protože by to znamenalo spoilery, jímž se zuby nehty snažím vyhnout ;-)

Zpočátku sledujeme všechno z pohledu Johna Crichtona, díky němuž prožíváme stejně neuvěřitelné dobrodružství jako on. Není moc problém se s ním sžít, protože John jako jediný člověk široko daleko má přesně všechny ty lidské vlastnosti, které ho odlišují od ostatních, dodávají něco navíc a zároveň ho znevýhodňují. Jako člověk (a Člověk), který nikdy předtím nebyl dál než na oběžné dráze kolem Země, je nejdřív návalem informací zahlcen, aby postupně všechno vstřebával. Je to ale zároveň vědec a člověk s otevřenou myslí, a o to má situaci trochu snazší, přesto je pro něj trochu problém přijímat jako „sobě rovnou“ rasu, která nemá dvě nohy a dvě ruce. Je přirozeně inteligentní, zvídavý a hlavně vynalézavý, se silným pudem sebezáchovy, a také se schopností převzít vedení. Všechny tyhle vlastnosti mu pomáhají nebo ubližují v závislosti na situaci, v níž se nachází. A jako všichni na Moye, i on má konkrétní cíl – dostat se domů. Ovšem čím více se jeho nedobrovolný pobyt mezi paranoidními mimozemšťany protahuje, tím více se on sám mění a zjišťuje, že na Zemi se už možná nevrátí, i kdyby tu možnost měl…

Právě jeho přesně lidské chování ho často dostane do problémů, a ne vždycky vyvázne bez následků. Několikrát má jeho chyba za následek i katastrofální důsledky.

Ač je on hlavní postavou, jeho spolucestující na Moye nejsou o nic míň zajímaví, spíše naopak.

Aeryn Sun je pilotka Dozorců, která proti své vůli skončí na Moyi a je jí odepřeno se vrátit zpět mezi své lidi, protože ji Crais prohlásí za „nezvratně poskvrněnou“ (kvůli pobytu mezi, i podle jejího názoru, podřadnými zástupci jiných ras). Aeryn je Sebeceanka, vypadá jako člověk, ale její organismus je jiný. Je doslova chladnokrevná, a v případě extrémního horka upadá do komatu. Navíc jako narozená do vojenské služby na vesmírných lodích neumí moc zacházet s emocemi, takže zpočátku působí velmi chladně. Postupně objevuje pojmy jako loajalita, důvěra, přátelství, soucit nebo láska. Je toAeryn, kdo později dodává Johnovu sílu, ale zároveň  se stává jeho největší slabinou. A zpočátku stále doufá, že se bude moct vrátit domů. I ona si musí vybudovat respekt mezi ostatními, a ačkoliv k tomu její fyzická podobnost svádí, není si hned zpočátku nejbližší s Johnem (i když samozřejmě romantická linie se tam nakonec rozvine – to není spoiler, ale fakt, vyplývající z přítomnosti dvou opačných pohlaví na jedné lodi), ale s Luxanem jménem Ka D´Argo. Ten v prvních momentech připomíná Klingona ze Star Treku, protože jeho lidé jsou také hrdí válečníci (v každém sci-fi je někdo takový ;-)). D´Argo má ale na rozdíl od ostatních stereotypů válečnických ras nejen to, co typičtí bojovníci, tedy odvahu a čest, ale především má i přes prudkou povahu dobré srdce a téměř otcovskou potřebu chránit všechny kolem, a to nejen pomocí zbraní. D´Argo se během čtyř sérií změní z válečníka v Johnova nejlepšího přítele, jeho rádce, vlastně v téměř staršího bratra, s nímž se neustále popichuje. Celou dobu bojuje se svou horkokrevností a tvrdohlavostí, ale často je to on, kdo jednoduchým činem rozsekne zapeklitou situaci.

S  Aeryn ho pak spojuje pouto dvou vojáků, měnící se v respekt a hluboké přátelství.

Svědomí posádky pak představuje Pa´u Zotoh Zhaan, Delvianka, kněžka (Pa´u je titul) a, jak se později ukáže, s vnitřními démony bojující žena. Nejen, že poskytuje duchovní a morální podporu všem na lodi (i proti jejich vůli), ale je první (a zpočátku jediná), kdo se snaží Johnovi nelehkou situaci usnadnit. I ona má své cíle, i ji svazují neklidné a rozbouřené emoce, a jako každý živý tvor na palubě Moyi, má svá tajemství a udělá pár špatných rozhodnutí a chyb.

Jako velká milovnice bylinek zastupuje na lodi i lékaře, někdy musí být i psychologem a rodičem v jednom.

Vždycky říká, co si myslí, a to je nemilé hlavně Rygelovi (XVI.), což je sesazený panovník Hynerie, a také královská osina v…čemkoliv, co zástupci mimozemských ras považují za citlivou část těla. Rygel je nejmíň jednoznačnou postavou, a také jednou z nejoblíbenějších. Je tomu tak navzdory faktu, že je to vlastně loutka, připomínající ze všeho nejvíc ohavnou hračku. Není digitální postavička, ale loutka řízená člověkem, který mluví, hýbe se, vyměšuje a vůbec se všelijak „živě“ projevuje. Jako postava je pak zrádný, se srdcem schovaným někde hluboko za svými třemi žaludky (hodně jí a hlasitě protestuje, když se mu potravy nedostává). Ale i on má své momenty, a i když sem tam přeběhne k nepříteli a zajímá ho jeho vlastní prospěch, záchvaty statečnosti a oddanosti jsou v jeho případě obzvlášť sympatické a důležité.

Poslední člen posádky, který se nám představí v prvním díle, je Pilot. Jeho zdánlivě jediná funkce je řídit loď, ale protože je Moya živá, je jeho vztah s ní symbiotický. Pochází ze staré rasy, která své zástupce posílá jako Piloty Leviathanů, a tlumočí posádce přání lodi, její pocity, její myšlenky, a sdíli její bolest. Když zemře Leviathan, zemře i Pilot. I on je „hraný“ loutkou, ale možná právě proto (žádné speciální efekty), stejně jako Rygela, ho od začátku vidíme jako živou bytost. Snad ho tak bereme i z toho důvodu, že každou chvíli u jeho „pilotního pultu“ někdo sedí, mluví s ním,  dotýká se ho a vlastně cokoliv posádka Moyi dělá, musí dělat s ohledem na Pilota a Moyu. I oni s lodí žijí v jisté symbióze, protože je to ona, kdo jim poskytuje podmínky k životu. Pilot nemá zdánlivě jiný smysl života než být k dispozici své lodi. Ale i on má tajemství, touhy, a jako Pilot, který je emocionálně a fyzicky napojený na Moyu, často trpí nejvíc, když je loď poškozena.

A když už je řeč o lodi….Moya je také jednou z postav. Nevnímáme ji tak, ale jako živá bytost často reaguje sama za sebe, občas zapomene na své obyvatele a i ona má v průběhu seriálu dost důvodů pro svéhlavá rozhodnutí.

I protivníků je v seriálu dost. Jedním z hlavních, a prvních je kapitán Bialar Crais, jehož bratr seděl ve stíhačce, kterou John po svém průletu červí dírou srazil. Je to  on, kdo dá Johnovi v úvodní sérii nejvíc zabrat. Záměrně i tady používám slovo protivník, nikoliv záporák, protože ani on není jako charakter černobílý a v průběhu seriálu projde důležitými osobními změnami. Zajímavostí je, že představitel Craise, Lani Tupu, propůjčil zároveň hlas i Pilotovi, a hrál tak vlastně dvě postavy.

Postav se během seriálu, hlavně na Moye, vystřídá několik a všechny jsou důležité a promluví do děje. Tihle výše jmenovaní jsou pouze ti, kteří se vám představí už v prvních dílech.

Jak jsem psala v úvodu, Farscape není seriál, který může sledovat každý. Je to nejen kvůli tomu, že autoři využili mimozemské prostředí na maximum (mimozemšťané i zástupci „lidštějších ras“ – včetně Johna – jsou často zahnáni do extrémů, kdy krvácí, prskají, slintají, případně dělají i další věci) Není to až tak hrozné, ale pokud jste se rozhodli skočit do seriálového (sci-fi) rybníku právě přes tento seriál, tak s tím raději počkejte a shlédněte si pár dalších věcí, než se pustíte do Farscape. Samozřejmě, pokud vám tyhle věci v nejmenším nevadí, klidně můžete začít seriál sledovat hned.

Farscape sází na propojený děj, ale na rozdíl třeba od Babylonu 5 (o něm někdy příště) nebo Battlestar Galactica (taky o něm možná někdy napíšu ;-)) se nic nestane, pokud jednu či dvě samostatně stojící epizody vynecháte. Farscape je totiž specifický tím, že ač má víceméně propojený děj, tak sestává spíše z menších příběhů, většinou se týkajících hlavních postav a jejich osobních příběhů. V jedné epizodě odkryjeme střípek minulosti o D´Argovi, v další třeba o Zhaan, ale do širšího děje zasahují postupně, a jejich zapojení není zpočátku nijak patrné. 

Farscape je především o lidech (a mimozemšťanech), kteří proti své vůli musí spolupracovat a najít společnou řeč na malém prostoru jedné náladové lodi, a s tím pak souvisí i plno vtipných momentů, jež jsou vytěženy do poslední kapky.

I přese všechno drama, emoce a akci (které tam zase není až tolik, kolik by se mohlo zdát), je Farscape napsán s velkým nadhledem a zásadně se nebere vážně. John Crichton jako člověk, ocitají se v naprosto neznámém prostředí, se chová přesně tak, jak bychom se chovali i my. Šílenstvím se brání proti skutečnému zešílení. Občas mu tedy více či méně přeskočí, a navíc je i slušný hláškař, takže mu většina ostatních postav nerozumí hlavně proto, že používá přirovnání z naší (rozuměj americké) popkultury. A v čím větším maléru je, tím se chová absurdněji a šíleněji, a hází ze sebe jednu hlášku za druhou. Ale pozor, nejsou to účelové hlášky, u kterých bychom měli dojem, že jsou tam jen proto, že „hlavní postava přece musí umět hláškovat“. Je to napsané (a hlavně zahrané) tak perfektně, že mu to všechno baštíme i s navijákem.

Ačkoliv je John Crichton hlavní postava a vše je natočené z jeho pohledu, všichni mají dost prostoru, a velká tíha tak leží na hercích. Crichton a Aeryn Sun jsou jako jediní dva bez jakékoliv masky, a o to víc je na ně upřena pozornost. Ben Browder a Claudia Black jsou ve svých rolích naprosto přesvědčiví a oba jedou na plný plyn.  Ben jako John má často velmi vypjaté emocionální scény, kdy se doslova válí po zemi, a divák mu to všechno věří. Claudia pak s Aeryn dokázala výborně zacházet ve chvíli, kdy se její chladná členka vojenské jednotky mění v ženu vnímající všechny emoce, které dříve neznala.

Tohle je mimochodem u velká výsada Farscape – důvěryhodné, výborně napsané ženské postavy. Ani jednou se mi při sledování nestalo, že bych kroutila hlavou nad tím, proč ta či ona takhle jedná, a to i ve chvílích, kdy bylo rozhodnutí, ať už Aeryn nebo třeba Zhaan morálně sporné. Tohle moc seriálů (a filmů) neumí.

Ostatní herci jsou trochu svázáni tím, že mají na sobě buď plno barvy (Virginia Hey v roli Zhaan) nebo chapadla a velký nos (Anthony Simcoe jako D´Argo). To ale nic nemění na tom, že spoustu emocí dokážou odehrát jen s pomocí hlasu či očí. Jejich oddanost postavám je opravdu velká, protože například Virginii Hey její „Modrá“ málem stála zdraví.

Ač science-fiction, Farscape je poměrně skoupý na velké vesmírné bitvy, a většinou se omezuje na interiér Moyi či výjimečně exteriéry, představující jiné planety. Ale milovník bitek mezi vesmírnými loděmi nepřijde, jen si musí počkat většinou na konec každé série, kdy to naopak stojí za to – každá z nich, včetně té poslední, čtvrté, končí otevřeně.

Není ale třeba se strachovat, že by seriál nebyl ukončený. Fanoušci seriálu si po jeho ukončení vynutili minisérii nazvanou Peacekeeper Wars, a ta rozhodně celému seriálu ostudu nedělá. Je to vlastně jen o něco delší epizoda (minisérie je rozdělena na dvě části, každá má zhruba hodinu a půl), navazuje přesně tam, kde seriál skončil, a je věrná jak postavám, tak předchozímu ději. I krátké shrnutí pro neznalého diváka je podané vtipně z úst Johna a trvá asi jen minutu. Peacekeeper Wars ukončuje čtyřleté putování diváka s Johnem Crichtonem (ne nezbytně putování Johna Crichtona), a ač si tvůrci i přes povedený závěr nechali mírně pootevřená vrátka k pokračování, nikdy žádná další minisérie nevznikla. Existuje ale oficiální komiks, který vyšel v loňském roce, a ten je důstojným pokračováním. Pokud ale dáváte přednost živému pokračování, asi se ho už bohužel nedočkáte. Leda nějakého rebootu v podobě filmu v kinech s novými herci a tupější zápletkou.

Farscape  není dokonalý seriál (to jen já vždycky tvrdím, když se ho snažím někomu vnutit ;-)). Na cestě k dokonalosti mu podráží nohy kvalitativní nevyrovnanost jednotlivých dílů a sérií. Každý má pořadí oblíbených sérií jiné, ale vždycky si najdete nějakou tu nejslabší (pro mě to není tradiční první série, ale třetí, z několika důvodů)

Ale i některé samostatné epizody nejsou tak dobré. Vlastně je nutno přiznat, že několik epizod je opravdu hrozných. Není jich moc (asi je to subjektivní pro každého), ale když už se některá epizoda nepovede, zvrtne se to hodně špatným směrem. Naštěstí těch vyloženě špatných dílů není moc, a při druhém (či třetím, pátém…;-)) shlédnutí už je můžete v pohodě přeskakovat.

Naopak je několik dílů, které jsou divácky nejoblíbenější, a kupodivu jde často právě o ty samostatně stojící epizody (pro ty, kdo seriál znají, je asi nejoblíbenější boj o suchary ;-)).

Pokud se rozhodnete Farscape shlédnout, můžu ho jen doporučit. Za následky z jeho sledování (znechucení nebo naprostá závislost ;-)) ovšem neručím.

csfd, imdb