Wesley Gibson je obyčejný účetní, jehož život plný nudy vyplňují jen hovory s nejlepším kamarádem, který mu spí s přítelkyní. Nemá žádný životní cíl, nic ho nezajímá a trpí návaly úzkosti pokaždé, když se mu za zády objeví jeho protivná šéfová. Nečeká ho nic vzrušujícího, kromě dalšího dne v kanceláři…nebo si to aspoň myslí.
Jednoho dne ho překvapí v obchodě tajemná žena, která mu tvrdí, že jeho otec byl jeden z nejlepších nájemných vrahů, jehož ale den předtím jiný vrah zabil a ona po Wesleym teď chce, aby se vydal v otcových stopách…
Zápletka Wanted nezní příliš komplikovaně a vlastně ani není. Wesleyho otec byl členem Bratrstva zabijáků, k němuž se Wesley samozřejmě přidá, aby svého otce pomstil.
Wanted je, ač to na první pohled tak nevypadá, film podle komiksu. Film se ale drží předlohy jen velmi, opravdu VELMI volně, takže se to dá komiksovým filmem nazvat jen s velkou nadsázkou. Tedy, jak se to vezme. Slovo "komiks" tu poskytuje důvod k šíleným kouskům, které by ani v hodně přehnaném akčním filmu prostě neobstály.
Wesleyho cesta od úředníčka k profesionálnímu zabijákovi, který si ale zachová dostatečné svědomí na to, aby poznal, že je něco shnilého v srdci Bratrstva, je jako vystřižená z kdejakého filmu či seriálu o tom, jak loser k zajímavé práci přišel. Ovšem s tím, že práce nájemného vraha je ve Wanted prezentována jako to nejlepší zaměstnání na světě, které je navíc velmi výdělečné a Wesleyho v podstatě netrápí výčitky ohledně zabíjení lidí, které nezná. Kromě jednoho malého zaváhání se u něj projevuje velká morální flexibilita, kterou má ale nejspíš doslova v krvi. Členové Bratrstva umějí totiž věci jako zpomalovat svůj dech natolik, aby dokázali vidět letící kulku, změnit její dráhu letu, rychle se uzdravovat a necítit bolest. Tohle všechno v sobě Wesley dlouho potlačoval, ale jakmile se začne trénovat na zabijáka, netrvá dlouho, a tyhle schopnosti se naučí používat. To, co Neo dokázal v Matrixu, dokáže Wesley v reálném světě – ohýbá dráhy kulek, likviduje jedním skokem sto lidí za minutu a přitom vypouští jednu hlášku za druhou.
Wanted natočil kazašský režisér Timur Bekmambetov, jehož Noční a Denní hlídka byly filmy mírně utržené ze řetězu. Wanted pro něj tedy byla ideální volba. Dokázal udržet pohromadě poměrně chatrnou zápletku, zabalit ji do (hodně) efektního hávu, a nechat milovníky přepísklé akce chrochtat blahem. Rozhodně se nedá říct, že by něco vykrádal. Je sám sebou, a bojové scény, kdy se Wesley ohání noži nebo pistolí, místy připomínají téměř tanec. Tomuto efektu taky hodně pomáhá skvělá, akčně hravá hudba Dannyho Elfmana. Ten pochopil, že dělá akční a komiksový film, který se nebere vážně, přesto tam vložil náznaky "osudové" hudby, která vystihuje Wesleyho cestu "do pekla a zpět".
Rková přístupnost je vytěžená na maximum, ale přesto se tu krev nepoužívá samoúčelně a jadrné nadávky létají ve vhodnou dobu.
Politická korektnost zafungovala v přeměně nekompromisního komiksu to kompromisnější filmové verze, přesto se tu s ničím nemažou. Tohle není skupina superhrdinů, tohle je spolek nájemných vrahů, kteří se řídí kódem, jenž je pro ně důležitější než cokoliv na světě. Detail, že při likvidaci cíle zničí autobus/vlak/budovu, v nichž zemřou stovky lidí, tedy nikoho netrápí. Hlavně když zasáhnou cíl, který je určený k likvidaci.
Ale i chladnokrevné zabijáky můžeme mít rádi, když mají sympatické tváře Jamese McAvoye, Angeliny Jolie a Morgana Freemana.
Tomu, že může McAvoy obstát v akční roli, navíc takhle náročné, asi věřil málokdo, ale překvapivě se zdá, že se pro roli Wesleyho Gibsona téměř narodil. Wesleyho přechod z uťáplého ňoumy do chladnokrevného zabijáka je díky němu tak přirozený, jako kdyby si jen vyměnil ponožky. Ať už vede vnitřní monolog o tom, jak jeho život nestojí za nic, nebo likviduje protivníky v jedné z nejlepších akčních scén roku 2008, všechno je díky němu uvěřitelné a McAvoy si to očividně patřičně užívá. A ať je scénář plný děr nebo není, McAvoy dokázal Wesleymu propůjčit natolik sympatickou tvář, že mu všechno věříme a hltáme každý nový zážitek a zkušenost. Obsadit do role typického akčního herce by tady určitě nefungovalo, protože navzdory zápletce je Wesley celkem komplikovaná postava, k jejímuž projevu je potřeba i nějakého toho hereckého talentu.
Kdo nemusí Angelinu Jolie ve vážných rolích (jako já), tak její Fox nejspíš bude to pravé. Marketing k filmu byl zcela logicky v roce 2008 postaven na ní, ale její postava je vedlejší a podpůrná a film táhne kupředu McAvoy. Neznamená to ale, že by Fox nebyla důležitá, právě naopak. Dá se i vcelku pochopit, proč si zrovna tuhle roli Jolie vybrala jako svou první akční štaci po mateřské pauze. Fox je nájemná vražedkyně, která ale ctí kód Bratrstva do puntíku. Takže když se objeví jméno na zabití někoho, kdo je jí sympatický, zabije ho prostě proto, že to tak v Bratrstvu dělají, ctí pravidla a věří v to, co dělá. Její neustálá přítomnost kolem Wesleyho je vysvětlena hodně povedeným zvratem ve druhé půlce filmu, a ukáže tak přesně tuhle její stránku – ctít kód Bratrstva, i přes veškeré sympatie k člověku, kterého má zabít (určitě nebude moc velký spoiler prozradit, že jde o Wesleyho). Slouží nejen jako Wesleyho trenérka a mentorka, ale zároveň ho i hlídá. Závěr filmu pak vyvolá sympatie i v těch, kteří ji i přes veškerou mnohovrstevnatost neměli rádi.
Morgan Freeman je ve filmu asi jen dvacet minut, přesto mu to stačí na to, aby charismatem smetl vše v okolí dvaceti kilometrů. Jeho Sloan, šéf organizace, se jeví jako téměř otcovská figura, ale kulky umí ohýbat stejně jako každý z jeho podřízených.
Ostatní postavy moc prostoru nedostanou, většina dalších zabijáků se vyskytuje hlavně v části s Wesleyho výcvikem, kde má každý "svou chvilku", aby ve druhé polovině byli zatlačeni do pozadí úplně.
Stejně tak figurky z Wesleyho předchozího života jsou tu spíš k tomu, aby divák cítil potřebu vypadnout ze svého stereotypu stejně jako Wesley. Podvádějící přítelkyně, prolhaný kamarád, nepříjemná šéfová – to jsou přesně ty atributy běžného života, s nimiž se každý potýká, a s kterými by se rád vypořádal stejně – poslat šéfovou (či šéfa) do patřičných míst a "kamaráda" zmlátit klávesnicí.
Je to vlastně takový sen každého člověka, vymanit se ze stereotypů. Bekmambetov tohle moc dobře ví, a přesně na tohle místečko v každém divákovi útočí. A dělá to tak dobře, že by člověk skoro všeho nechal a šel se učit střílet, případně sekat kolem sebe sekáčkem na maso.
A když už vám film nedá nic jiného, můžete se kochat třeba tím, jak naše Pendolino padá do rokle, a jak Angeliny Jolie žene žigulíka po otřískané české silničce.
Žádné komentáře:
Okomentovat