Andrea právě dokončila univerzitu a chce se stát novinářkou. Její první pracovní nabídka ale není zrovna to, co by si představovala – má dělat druhou asistentku šéfredaktorce módního časopisu. Jako někdo, kdo o módě nic neví, je v nové práci ztracená, kolegyně se jí posmívají a její šéfová není právě nejpříjemnější člověk na světě. Všechny překážky ale překoná, dokáže se změnit a práci zvládat. To vše ale na úkor svého přítele, kamarádů a hlavně své osobnosti. Jak daleko je Andy ochotná zajít kvůli práci, pro niž by "miliony holek zabíjely?"
Ďábel nosí Pradu je obyčejný film se dvěma tématy smíchanými v jednom – z obyčejné dívky se stane úspěšná a krásná žena, která ale zjišťuje, že při cestě nahoru ztratila přátele, svůj život a sama sebe. Je to příběh klasický, který se opakuje stále dokola. Tenhle je ale adaptací, a ďábelskou šéfovou – Mirandu Pristly – neodolatelně hraje Meryl Streep. Předobraz této postavy je ve skutečném člověku – Anna Wintour, dlouholetá šéfredaktorka magazínu Vogue, má pověst stejně dračice.
Obsazení, svižnost a vtip vyčleňují tento film z průměru, i přesto, že je to ten obyčejný film. Někdy ale obyčejné filmy stačí a není potřeba vymýšlet nic navíc. Ďábel nosí Pradu v klidu zabaví, někdy pobaví, občas dojme, a to vlastně jen touto prostou zápletkou.
Je to příběh o hledání sebe sama, a o tom, že nikdy není žádná práce tak dobrá, aby se z ní nedalo odejít. A to v tomhle případě možná ani neplatí, protože Andy má v práci kvůli nesmyslným nárokům náročné šéfredaktorky peklo.
Pokud nic, pak tenhle film alespoň naznačí to, v čem spočívá práce asistentky. Většina lidí si myslí, že asistentky nosí kávu, vysoké podpatky a dělají si nehty. Nevyspání, potřeba být na telefonu 24 hodin 7 dní v týdnu, absence soukromí a osobního života, stres a vyčerpání, to v těch historkách neuslyšíte. Zcela za sebe mohu říct, že tenhle aspekt filmu pochopí jen někdo, kdo podobnou práci opravdu dělal a do kůže Andy se dokáže vžít. Její vítězoslavný odchod na konci slouží nejen jako vydechnutí pro ni, ale i pro diváka samotného.
Tohle samozřejmě není spoiler, protože film je předvídatelný, a je celkem jasné, co Andy udělá, jen je to otázka načasování.
V tomhle filmu se navíc pohybuje spousta sympatických (i méně sympatických, ale dobře vypadajících) lidí, jejichž představitelé se nechali touhle jednoduchou látkou zlákat. A jak jsem psala výš, občas je potřeba si nějaký film jen užít v jeho jednoduchosti.
V hlavní roli Andy se objevila Anne Hathaway, která má na tyhle role nejspíš čuch. Ale ačkoliv je typově podobná "princezně", její Andy má daleko k princeznovským začátkům. Andrea je cílevědomá, sympatická, chytrá, a v podstatě nesleze z plátna, takže na ní leží velká zodpovědnost utáhnout film, jenž se může (ale nemusí) postupně rozmělnit v předvídatelnosti.
V případě Meryl Streep se nedá říct, že by na sebe nějak výrazněji strhávala pozornost. Když je ve stejném záběru s ostatními, utlumí sama sebe na míru, kdy hraje perfektně s ostatními, nikoliv okolo nich nebo snad nad nimi.
To je ke cti nejen jí, ale i samozřejmě jak Anne, tak Stanley Tuccimu, který tu hraje módního návrháře Nigela. Ten je Mirandě nablízku, jako jednomu z mála mu naslouchá, a zároveň je k dispozici i pro Andy, jíž pomáhá nejen s oblékáním, ale i s hledáním správného místa v životě.
Role jsou tak rozděleny – podobnost nejen s Deníkem princezny, ale i třeba Pretty Woman samozřejmě není náhodná, protože Ďábel nosí Pradu se k jejich odkazu hrdě hlásí. Jen není čistou romantikou jako klasika s Julií Roberts nebo nemístně a hloupě nevtipná, jako byl v některých místech Deník princezny (hrozný druhý díl už si snad naštěstí nikdo nepamatuje).
I přese všechny žánrové klišé se tu ale jedno boří, a to tím, že Andrea už má pevný vztah, který si "jen" musí udržet. Což samozřejmě není snadné, ale romantika tu je zapletena spíš ve chvíli, kdy Andreu svádí redaktor s obličejem Simona Bakera.
Tady už je potřeba podotknout, že třeba tahle zápletka je možná trochu nadbytečná, a ve druhé půlce filmu stopáž už tahá na hranici únosnosti. Tuhle hranici ale nepřekročí, protože události se tu nedějí náhodně. Každá postava tu není zbytečně a události vedou jedna ke druhé. Scénář je tu docela dobře vystavěný, a režisér David Frankel (který je spíš rutinér), už tedy moc práce nemá.
Dá se říct, že Ďábel nosí Pradu je ideální odpočinkový film. Nenadchne, neurazí, a pro fanoušky některého z herců je to vlastně povinnost, protože nikdo z nich si tu ostudu určitě nedělá. Dá se na něj koukat doma, s přáteli, s partnery, zkrátka univerzální film. A takových je dnes hodně málo.
čsfd, imdb
Žádné komentáře:
Okomentovat