Matt Murdock jako kluk ztratil zrak, a pak i otce. Oči si zranil při nehodě, otce mu zabila mafie pod vedením Kingpina, zločince a mafiána, na kterého nikdo nemůže. Matt otci slíbil, že se bude učit a něco z něj bude, a proto vystudoval práva, aby mohl obhajovat nevinné. Ne vždy je to ale snadné, a tak se v noci převléká za Daredevila. Hrdinu, jímž se stal díky své slepotě. Ovládá perfektně své smysly a pohyby, a pokud nějaký zločinec náhodou uteče od soudu, Daredevil je nablízku. Když se seznámí s krásnou Elektrou, jejíž otec byl také zabit Kingpinem, rozhodne se konečně proti tomuto zločinci zakročit. To ale nebude jednoduché, když si Elektra myslí, že jejího otce zabil právě Daredevil a ještě mu jde po krku zabiják Bullseye…
Proč Daredevil? Stejně jako Ghost Rider, i tento film režíroval Mark Steven Johnson, a stejně jako u Ghost Ridera, i tenhle film je spíš jehelníček pro kritiky a skalní komiksové fandy. Čas od času se objeví film, na nějž všichni házejí špínu, i když se jim třeba líbil nebo proti němu nic nemají, ale nadávají na něj jen proto, že to dělají ostatní. Daredevil byl od začátku fackovaný ze všech stran a já si myslím, že ne úplně právem. V rámci komiksových adaptací jde o zcela obyčejný a průměrný film, nikoliv o vyloženou katastrofu, jak je často prezentován. Dokonce má své kouzlo a atmosféru.
Některé dialogy jsou tak prkenné, že je téměř za kamerou slyšet člověk, který muchlá papír a píše scénář za pochodu, ale předlohy se snaží držet poměrně věrně, alespoň pokud jde o představení a úvod do toho, jak se z Matta Murdocka stal Daredevil.
Dá se hádat o tom, že scénář je vždycky základ a tenhle drží pohromadě díky již zmíněné atmosféře, hercům a kupodivu i režii. Johnson udržuje příběh stěží, a tempo mezi akcí a romantikou je často velmi kolísavé, ale daří se mu to díky práci s kamerou, hudbou a soustředěním na drobné detaily. Detaily, které Daredevila drží nad propastí podprůměru a dávají mu něco navíc, co ho přece jen trochu vyčleňuje ze zástupu ostatních komiksovek.
Mattova osamělost je vyjádřena právě těmito jednoduchými detaily jako sparťansky zařízeným bytem, spaním v kovové "rakvi" s vodou, která tlumí hluk, jenž kvůli svým vylepšeným smyslům silně vnímá, a vzkazu o rozchodu od přítelkyně na záznamníku.
Jako každý komiksový hrdina, i Daredevil je sužován vnitřními démony, k nimž přišel už v dětství. Ben Affleck, na nějž bylo v době vzniku také populární nadávat, vystihl postavu Matta Murdocka výborně. Herecky to nikdy nebude úplně ono, ale na postavu Matta mu střídání těch několik výrazů bohatě stačí. I jen naznačená linka nejasnosti jeho charakteru (ke zločincům se chová nemilosrdně) se docela povedla, i když by možná chtěla víc rozepsat.
Jennifer Garner, která později pohořela se svým sólo filmem o Elektře, většinu času prostě vypadá hezky, ale s Benem jim to pěkně šlape. Vždyť se u tohoto filmu dali dohromady a od té doby jsou šťastný pár, takže jim není problém zakázanou a nešťastnou lásku věřit.
Jon Favreau, předtím, než přesedl do režisérské židle jiného komiksového filmu (Iron man, samozřejmě), tu hrál svou typickou komediálně-sidekickovskou roli Mattova nejlepšího kamaráda a kolegy právníka, Franklina Nelsona.
Samotného Kingpina si ve své mohutnosti užil Michael Clarke Duncan.
Všechny ale zválcoval Colin Farrell jako nájemný vrah Bullseye, na jehož scény je radost pohledět. Ať už jde o soutěž v šipkách v baru nebo upovídanou paní v letadle (komu v tu chvíli nebyl Bullseye sympatický, ten nikdy neletěl letadlem nebo nepotkal upovídaného důchodce ve vlaku), všechny jeho scény jsou tak skvělé, že ho pravděpodobně bude chtít každý vidět co nejčastěji, protože hlavně díky němu je Daredevil slušným hrdinou.
Joe Pantoliano jako novinář Ben Urich se postará hlavně o povedený závěr, protože se tak dlouho vrtá v tom, kdo je Daredevil, až se musí nakonec rozhodnout, co s konečnou informací udělat.
V malé roli se tu mihne i Kevin Smith, a pro seriálové fanoušky je tu rozpoznatelný například ještě Eric Avari jako Eletřin otec.
Daredevil rozhodně není dokonalý film. V určitých částech se vleče, u některých dialogů (často u Mattových vnitřních monologů) se může citlivější jedinec chytat za uši, a i některé souboje působí trochu prkenně.
Atmosférou, příjemnými herci, nočním New Yorkem a pěknými efekty v případě Mattových zvláštních smyslů, se ale negativa rozhodně vyváží. Za shlédnutí a vytvoření si vlastního názoru ty necelé dvě hodiny určitě stojí.
Žádné komentáře:
Okomentovat