Kate je skvělá, sebevědomá šéfkuchařka v jedné z nejlepších restaurací v New Yorku. Má své priority určené, nevede osobní život, ale vaření je pro ni povoláním i koníčkem. Navštěvuje terapeuta, kterému vaří, protože doma nemá nikoho, kdo by její jídlo chutnal, ale se svým životem je spokojená. Když se ale její sestra zabije v autě a ona se najednou musí postarat o malou neteř, vše se jí převrátí naruby. Naštěstí je tu sympatický kuchař Nick, který jí s receptem na život rád pomůže.
Recept na život. Tak by se dal také film nazvat. Kate je spokojená s tím, co má, protože si ho nijak nekomplikuje, ale osud má jiné plány. Koření života je prvoplánová romantika s příchutí dramatu, a s tím potřeba do něj jít. Kate a Nick najdou společné štěstí, a desetiletá Zoe se naučí žít s tetou, kterou příliš nezná, a která je zpočátku málo mateřská.
Režisér Scott Hicks se nepouští do nějakých velkých eskapád, a snaživě balancuje na hraně dramatu a romantiky, kdy se občas jedna nebo druhá půlka táhne déle, než by měla.
Nevyrovnané tempo ale přece jen zachraňuje vynikající hudba Phillpa Glasse, herecké obsazení a práce s kamerou, kdy zajímavé snímání Kateina bytu nebo kuchyně vyvolává pocit domáckosti. Vlastně také proto, že se film až tak moc jinde neodehrává a kuchyně je srdcem nejen filmu, ale hlavě světa všech hlavních postav.
Kate si musí uspořádat život, a tak vezme malou Zoe do své kuchyně, kde dívka nalezne něco, co jí baví a zapomíná tak na tragicky zemřelou matku. Nick je oproti upjaté Kate příjemné spontánní a sympatický, a díky tomu všemu ústřední trojka funguje skvěle.
Je jasně vidět, proč si Catherine-Zeta Jones tuhle roli vybrala – Kate je výborně propracovaná postava, jež projde vším, od chladného pragmatismu až po lásku k muži a dítěti.
Sama herečka podává nejlepší výkony tehdy, kdy Kate péruje své podřízené, protože právě v té chvíli je kupodivu nejpřesvědčivější.
Aaron Eckhart je sympaťák už od pohledu, a tak tady máme jeho Nicka, který je pravým protikladem Kate. Stejně jako Kate jídlo miluje, ale nebojí se dát si obyčejné nudle s omáčkou nebo pizzu, a rozdávat svou lásku k jídlu a životu na všechny strany.
S trochou nadsázky se dá říct, že oběma jim vítr z plachet ukradla Abigail Breslin, která ve svém věku dokázala očima a výrazy říct víc, než kdejaký dospělý herec padesáti větami. Její scény s Catherine-Zeta Jones jsou výborné, a docílila toho, že nepůsobí jako fracek, ale naopak s ní cítíme její ztrátu. Jako dítě, které se neumí se ztrátou matky vyrovnat, v sobě, podobně jako její teta Kate, emoce zadržuje a tím je malá Zoe srdcem celého filmu. Emocionálním vývojem tak neprochází jen Kate, ale i její neteř.
V restauraci se to samozřejmě hemží mnoha postavami, nejvýrazněji asi do děje zasahuje Patricia Clarkson jako majitelka restaurace a šéfka Kate. Navzdory malému prostoru dokonale naviguje ostatní postavy kolem sebe, a jako majitelka restaurace chce dbát hlavně na spokojené zákazníky a svůj výdělek. Není záporná ani kladná postava, ale představuje normálního člověka, který je svědkem smutné události, odehrávající se u člověka, s nímž pracuje, ale nemá s ním nijak blízký osobní vztah.
Vlastně všechny postavy pohybující se v Kateině okolí, i když mají často jen pár vět, působí normálním dojmem. Nejsou tu karikatury, typičtí hláškaři nebo přicmrndávači. Je jasně stanoveno, že tohle je příběh Kate, Zoe a Nicka a od toho diváka nic neodvádí.
Koření života je obyčejný film na sobotní večer. Je pohodový, příjemný a pohladí po duši.
A také při něm člověku pořádně vyhládne.
Žádné komentáře:
Okomentovat