Mad Dogs (Velká Británie, 2011)

Čtyři přátelé, Baxter, Woody, Quinn a Rick přijíždějí na Majorcu na dovolenou. Přijali pozvání od kamaráda Alva, který ale na rozdíl od nich vlastní velký dům, jachtu a má spoustu peněz. Zatímco se tito čtyři muži, na něž už doráží krize středního věku, snaží překonat rozpory, které v uzavřeném prostoru prosluněného španělského ostrova vyplouvají na povrch, Alvo se začíná chovat podivně. Má zvláštní schůzky a telefonáty, a když je vytáhne na loď, která je očividně kradená, čtyři zmatení přátelé už vědí, že je Alvo zatáhl do maléru a jejich problémy tím teprve začínají…

Mad Dogs je tradiční britská seriálová škola. Není z produkce BBC, ale Sky, a nebýt nápisu na začátku, tak by nikdo nepoznal rozdíl. V Mad Dogs se sešla herecká televizní špička, a ačkoliv příběh sám o sobě není nijak originální, zpracováním ční nad průměrem.

Dvě série, každá s pouhými čtyřmi epizodami, dávají dost prostoru pro vývoj postav, zamotání příběhu, ale na druhou stranu eliminuje zbytečné natahování. Pilotní díl je představovací, a končí zvratem, který určí směřování čtyř hlavních postav a celého příběhu.

Baxter, Woody, Quinn a Rick jsou totiž rovnocenné postavy od samého začátku. Nikdo z nich není hlavní, každý má co nabídnout, nikdo netrčí nad ostatními. Rozdílné charaktery všech vytvářejí konflikty a dynamiku, která se mění a zároveň posouvá děj.

Ústřední čtveřice jsou na začátku muži středního věku – Baxterovi se právě rozpadlo manželství a žena mu sebrala všechno, co měl. Woody se vyhrabal ze závislosti na alkoholu a je nezaměstnaný. Quinn je rozvedený a s dětmi se moc nevídá. Rick je sice poměrně šťastně ženatý, ale visí nad ním neustále pochybnosti o tom, jestli si vlastně také nelže a rozhodně nepůsobí spokojeným dojmem.

Právě díky těmto postavám dokážeme sledovat zápletku o tom, jak se z obyčejných lidí stávají zločinci. A ačkoliv zločinec není to pravé slovo, tak hromadění mrtvol kolem nich, kradení peněz a útěk z jednoho španělského ostrova na druhý, jim na nevinnosti nepřidá.

Samozřejmě, stále se ze všeho chtějí vymotat, ale jejich nezkušenost, zmatenost a svědomí, jim nedovoluje všeho jen tak nechat a odejít. Jejich poctivost je minimálně dvakrát málem stojí život.

Obě série, ač mají po čtyřech epizodách, jsou odlišné. První sází hlavně na atmosféru. Vše se odehrává v prostoru vily, která patří Alvovi, kolem níž se motá několik dalších postav, o nichž nevíme, kdo jsou, jaké mají motivy, a nebýt jedné mrtvoly zahrabané na dvoře, dost možná by se dalo i pochybovat o tom, že se vůbec něco děje. Pomalejší rozjezd je vykompenzován trochu přemrštěnou poslední epizodou, která ovšem končí otevřeně, a nás tak zajímá, co bude dál.

Druhá série přesouvá děj jinam, a najede na schéma "v nesprávnou dobu na nesprávném místě". Díky absenci úvodu a představovaček můžeme skočit rovnou do děje, který je tu přímočarý, schéma je tu také jasnější a celkově je tempo vyrovnanější. 

Celou dobu ve vzduchu visí lehký náznak nadsázky a absurdna, ale ve smyslu, že nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř.

Celý herecký ansámbl si navíc perfektně sedl – John Simm, Philip Glenister, Marc Warren a Max Beesley jsou sehraní, a samozřejmě skvělí. Chápou, že tu jde o týmovou hru, a protože se až na výjimky vyskytují na obrazovce celou dobu spolu (sem tam ve dvojicích), nesnaží se jeden druhého přehrát, ale naopak se doplňují.

Baxter, ztvárněný Johnem Simmem, je tak trochu ztracený a nejistý, ale odmítá to dát najevo, a kompenzuje to určitým náznakem arogance, která se ale postupně ztrácí a zůstává tak obyčejný soused odvedle, který si umí zachovat chladnou hlavu, když jde do tuhého.

Philip Glenister hraje Quinna jako tvrďáka, kterého nic neporazí, je mu všechno jedno a celou věc bere zdánlivě nejlépe. Chvíle, kdy mu v očích probleskne strach nebo je ponechán jen sám sobě, jsou jeho nejlepší scény.

Marc Warren dodal Rickovi dost zranitelnosti a jako jediný ze všech se má k čemu vrátit, a rozhodně není pro krizová řešení, která jsou často za hranicí zákona. Je tak trochu jejich svědomím, které se ale příliš často nechá zviklat na druhou stranu.

Max Beesley je sympaťák a jeho Woody je taky člověk, kterého by chtěl mít každý za kamaráda. Stojí za svými rozhodnutími, ale umí dělat kompromisy a své přátele podporuje, i když to pro něj osobně znamená problémy.

Ben Chaplin jako Alvo, který všechny dostane do maléru, je správně nevyzpytatelný a nepředvídatelný, nemá ale nakonec moc prostoru na to, aby Alva rozehrál tak, jak by si zasloužil.
V Mad Dogs je samozřejmě i řada vedlejších postav, ale ty přicházejí a odcházejí, a naši čtyři hrdinové zůstávají pořád sami, několikrát i proti své vůli, a to jen proto, že to okolnosti žádají.

Nejlepší věcí na celém seriálu je právě vývoj postav a jejich vztahů. Z rozhádané čtveřice z úvodní epizody se stává tým čtyř lidí, kteří na sobě závisejí, a věří si.

Prostředí Španělska, kde je všechno prosluněné a spokojené, má také své kouzlo, protože je to v ostrém kontrastu s tím, co se děje a spíš než přátelské teplo vnímáme dusivé horko.

Mad Dogs určitě není dokonalý seriál, ale je sakra dobrý (dostal nominaci na televizní cenu BAFTA 2011 pro nejlepší dramatický seriál). Má pár hluchých míst, a trvá delší dobu, než se rozjede. Přes pár zakopnutí jde ale o příjemnou podívanou, která se dá se brát jako seriálová jednohubka nebo stálice, na niž se můžete po čase podívat znovu. To už si musí ale každý rozhodnout sám.

čsfd, imdb