Anděl Petronel je každému na obtíž. Při pečení cukroví se plete pod nohy, u brány do Nebe nepustí dovnitř ani jeptišku, a sám o sobě si myslí, že je nedoceněný a vlastně lepší než ostatní. Pán Bůh se naštve a pošle ho na Zemi jako chudého mnicha, kde zůstane do chvíle, než přijde na to, co vlastně lidé chtějí a jací opravdu jsou.
Na Zemi ale zjišťuje, že není všechno tak, jak se zdá. Svou arogancí způsobí na dvoře místního hraběte pozdvižení, a všechno málem skončí špatně. Naštěstí má k ruce čerta Uriáše, který ho provází a pomáhá, aby do Vánoc bylo všechno v pořádku.
Anděl Páně režiséra Jiřího Stracha je důkazem, že česká pohádka má ve správných rukách stále naději. Je natočena s lehkostí, nadhledem a humorem, který býval kdysi českým pohádkám vlastní. Tady ale scenáristka Lucie Konášová dodala něco, co je nezvyklé i na pohádky – hlášky. Petronel a Uriáš jsou výborná dvojice, která se hádá, popichuje, a do toho hází jednu vtipnou větu za druhou.
Film tak paradoxně pobaví dialogy víc dospělé, než děti, to ale neznamená, že by se u toho ratolesti nebavily. Pro ně je tu krásná a odvážná dívka, která si vezme svého vysněného prince, všechno dobře dopadne, zlo je potrestáno a dobro vítězí. Tedy, teoreticky.
I tady je porušen koncept pohádky, kdy jsou zlí účastníci potrestáni. Ti prostě dál žijí svůj život po svém, s tím, že se třeba i polepší. Anebo taky ne.
Nápad, zasadit úvodních zhruba deset minut do Nebe, je ošemetný. V Čechách, kde je se velká část lidí prohlašuje za nevěřící, se musí s nápadem o Bohu a Panně Marii, nakládat opatrně.
A i tady se to daří. Bůh má tvář a charisma Jiřího Bartošky, sype ze sebe moudra a bonmoty tak rychle, že by se za to nestyděl ani Morgan Freeman, a takový Oldřich Navrátil nebo Zuzana Stivínová v rolích "záporáků" jsou uvěřitelní lidé z masa a kostí, kteří mají svoje slabosti, ale nejsou to vyloženě zkažení lidé do morku kostí. Mají své důvody, proč všechno dělají, což jejich chování sice neomlouvá, ale dělá je uvěřitelnými.
Zuzana Kajnarová jako Dorotka a hlavní slečna v nesnázích je dostatečně pohádkově křehká, a David Švehlík nedělá ostudu svým hereckým rodičům, když dokáže ustát jiskrný dialog mezi Trojanem a Dvořákem, a to také s pomocí scénáře, který i jemu připravil pár pěkných scén.
Prim ale hrají Ivan Trojan a Jiří Dvořák. Ti jako by vypadli z nějakého "buddy movie", kde Trojan hraje suchara a Dvořák si z něj dělá celou dobu legraci. Petronelův osobní vývoj je uvěřitelný, i díky Uriášově pomoci, protože pozná, že není jen dobro a zlo, ale že existují i hranice mezi tím. Bez těch dvou by z toho asi vznikla jen obyčejná pohádka, jakých se točí ročně plno, ale to už dnes naštěstí nemusíme řešit, protože Dvořák s Trojanem tam jsou a to je hlavní.
Režisér Jiří Strach by měl konečně dostat pořádné peníze na natočení libovolného žánrového filmu. Anděl Páně (nebo například Ďáblova Bible) dokazují jeho schopnost pracovat s herci, scénářem, ale hlavně objevil i to, čemu se říká střih. Anděl Páně má kostru příběhu, jednotlivé scény navazují, nejsou násilně useknuté, a navíc je i vidět, že Strach pochopil nutnost občas pohnout s kamerou a nenechat dva herce se jen tak vykecávat, ale i přidat nějakou tu akci. Objeví se dokonce zpomalovačka, a to ve vhodnou chvíli, a podtrhne událost, která se v dané scéně odehrává.
Zkrátka a dobře, tohle je pohádková verze "za málo peněz hodně muziky". Bohužel, nedostatek peněz se projevuje hlavně na scénách z Nebe, kde jsou namalované obláčky, jeden oblouk a jakýsi přístřešek, což by sice slušelo televizní pohádce v neděli po obědě, ale ne do kina. Je to docela škoda, protože Andělu Páně by správná "epičnost" rozhodně slušela. Takhle zůstává jen u té české malebnosti, a do světovosti velký kus chybí. Ani na komparz nezbyly peníze, a tak se ve vesnici nebo na svatbě rojí všehovšudy deset lidí, kteří si ještě dost možná za kamerou mění kostýmy, aby mohli oběhnout kolečko jako někdo jiný.
Hudba Miloše Boka hodně věcí zachraňuje, takže i když se při přípravě svatební hostiny pohybují po síni dva lidé, mají k tomu burácivý doprovod.
Anděl Páně je ta pravá pohádka na Štědrý večer. Je škoda, že Česká televize natáčí každý rok originální pohádky přímo do televize, které nejsou zábavné ani k večeři, a tenhle klenot (na dlouhou dobu bohužel poslední), nechává běžet odpoledne nebo až další sváteční dny.
Pokud někdo není pohádkový, nebo je zarytý ateista, tak se může na Anděla Páně v klidu podívat. Oba tábory těchto odpůrců dostanou hlavně příjemnou a vtipnou zábavu, s velkou dávku nadhledu a ještě větší náloží vánoční atmosféry. A to v jakoukoliv roční dobu.
Žádné komentáře:
Okomentovat