Fontána (The Fountain, USA, 2006)

Romantické sci-fi drama je příběhem muže, který se kvůli milované ženě rozhodl přelstít smrt. V minulosti, v 16. století, se Tomas snaží najít bájný strom života, který by zachránil španělskou královnu, kterou miluje. V současnosti se doktor Tommy Creo snaží najít lék na mozkový nádor, na který umírá jeho žena. V budoucnosti, o šest století později, sledujeme Thomase, jak cestuje vesmírem k umírající hvězdě.

Fontánu si režisér Darren Aronofsky vysnil. Byla jeho osobním projektem, kterému ale stálo vždycky něco v cestě. Když dal po letech dohromady peníze, a udělal si dobré jméno nezávislého filmaře hlavně Requiemem za sen, odešli mu od projektu dva hlavní herci – Brad Pitt a Cate Blanchett. Aronofsky to nevzdal, sesekl rozpočet napůl a do hlavních rolí si sehnal dva schopné herce, kteří dali rolím vše a ani za to nedostali moc zaplaceno. 

A právě tyhle nepříznivé okolnosti filmu kupodivu pomohly. Poloviční rozpočet omezil megalomanii, jakou měla Fontána původně být (s velkými loděmi plachtícími vesmírem a podobné výmysly), a udělal z toho osobní projekt pro všechny přítomné.

Obklopen týmem svých věrných (kameraman Matthew Libatique, dvorní skladatel Clint Mansell), tak Aronofsky natočil film, který diváky rozděluje na dva tábory. Ti, kteří ho milují, a ti kteří ho nemají rádi. Každý z těchto pocitů vychází obvykle z toho, zda někdo film opravdu vnímal a chápal, a hlavně překonal prvních dvacet minut nudy.

Svalovat vinu u těch, kterým se Fontána nelíbila, na nepochopení, není fér. I lidé, kteří film viděli několikrát, stále ještě hledají smysl ve třech propojených příbězích, protože těch spojení a vysvětlení je tam několik.

Co dělá tenhle žlutou barvou prošpikovaný kousek výjimečným, je spojení několika elementů. Po vizuální a zvukové stránce je to nádhera. Mansellova hudba je jedním z nejlepších soundtracků vůbec, a bez něj by byl film poloviční. Efekty vytvořené mícháním chemických složek pod mikroskopem, tomu dodávají také neuvěřitelné kouzlo.

A pak hlavně herci. Hugh Jackman odvádí nejlepší výkon své kariéry, a ti, kdo ho znají jen jako Wolverina, si nejspíš sednou na zadek, protože ve své trojroli jede tak naplno, že by se v té době jeden vsadil, že mu ten Oscar bude stát v poličce (bohužel Aronofsky ještě nebyl dost velké jméno na to, aby si neobvyklého filmu někdo všiml). Hlavně jeho linie ze současnosti, kdy se snaží jeho Tommy zachránit umírající manželku, je neuvěřitelně silná a depresivní.

Rachel Weisz je nadpozemsky krásná, dokáže očima a hlasem zahrát ženu sice zranitelnou, ale také vnitřně silnou, která přijala svůj osud a nechce s ním bojovat.

Oba dva si navíc krásně herecky sedli, a vytvořili tak pěkný pár, že by je člověk určitě rád viděl někde znovu. 

Tohle všechno hraje filmu do karet. A ačkoliv jako obrovský milovník tohoto filmu zastávám názor, že je potřeba ho vidět nejméně dvakrát, aby se docenil, někdo zkrátka nemá sílu ho dokoukat ani napoprvé.

Aronofsky byl nucen film značně sestříhat (režisérskou verzi slibuje už několik let), a naopak začátek je trochu zdlouhavý a může diváky, navnaděné akčně laděnými trailery, značně rozladit. A odradit.

Aronofsky se rozhodl natočit si osobní zpověď, v níž je občas problém se orientovat, stejně jako ve všech třech příbězích. Je současnost ve filmu vlastně ta z budoucnosti, a vzpomíná tak Tom na dobu, kdy bojoval o život Izzy? A minulost je součást knihy, kterou Izzy píše? Možná ne a je to všechno jinak. Ani vidět Fontánu desetkrát nestačí, protože pokaždé se dá zachytit nějaký detail, který nebyl předtím patrný (třeba i jen pero, jakým Tommy píše).

Ale i přes komplikovanost celého příběhu se dá vlastně poselství shrnout do pár vět. Láska je věčná, smrt nevyhnutelná, a obě tyhle věci jsou součástí života a člověk by se neměl pokoušet vzdorovat ani jedné z nich.

Fontána je dnes jinde, než byla v době premiéry. Tehdy ji spousta recenzentů strhala, diváci nepřišli a film se dodnes splácí hlavně z DVD prodeje. Ovšem mezi filmovými fajnšmekry si už vybudovala pověst filmu, který by měl člověk vidět, ať už se mu ve finále bude líbit nebo ne. A důvody jsou hlavně hudba, kamera a famózní herecké výkony. A to v tomhle případě ke spokojenosti rozhodně stačí.

čsfd, imdb