Frekvence (Frequency, USA, 2000)

John Sullivan pracuje jako detektiv u newyorkské policie a jednoho dne najde starou otcovu vysílačku, a opraví ji. Nestačí se divit, že mu na jejím konci odpovídá někdo jménem Frank Sullivan, který tvrdí, že je rok 1969. Nad New Yorkem se totiž právě vytvořil zvláštní atmosferický úkaz a Frank Sullivan, Johnův otec, která zemřel právě v roce 69 při požáru, může díky tomu mluvit se svým dospělým synem. John ho varuje a Frank požár přežije. Kvůli této změně ale dají do pohybu události, které se stát neměly a čím více se oba snaží napravit následky, tím se situace zhoršuje…

Frekvence je jedním z těch filmů, které překvapí. Příjemně překvapí. Sci-fi film s malým rozpočtem a chytrou myšlenkou se nevyskytuje každý den, a tenhle byl trestuhodně opomenut. Je oblíbený filmovými fanoušky, a fanoušky sci-fi, a přesto se na něj tak nějak zapomnělo. Přitom má v obsazení samé skvělé herce, orignální myšlenku a je napínavý od začátku do konce.

Zvraty, dějící se během filmu, nejsou nesmyslné, ale logicky vyplývají ze situace tak, jak Frank a John mění svou minulost a budoucnost. Scenárista Toby Emmerich vzal věčně kladenou otázku ve všech sci-fi filmech a seriálech, a hypotetickou situaci: „Co by se stalo, kdybychom změnili vlastní minulost.“ a dovede ji k dokonalosti. Problémy se vrší jeden na druhém, a když už se zdá, že nemůže být hůř, tak se stane zase něco nepředvídatelného.

A v tom všem Frank a John Sullivanovi vlastně "jen" řeší zločin, který se pro Franka stane, ale jenž už patří do Johnovy minulosti. Společně vymýšlejí, plánují a pospíchají, protože spojení může vždycky kdykoliv přestat fungovat, a situace by zůstala tak, jak ji naposledy změnili – což by vzhledem k tomu, jak je zlá, nebylo dobré.

Režisér Gregory Hoblit dělá s chytrým scénářem maximum a tak vidíme třeba i to, jak se Johnovi objevují nové vzpomínky na události, které nikdy nezažil, ale přesto si je pamatuje.  

Natočil sci-fi detektivku, v níž má místo "špinavá detektivka", sci-fi element, a časový paradox dotažený do maxima. Při prvním shlédnutí je to fascinující podívaná, u níž se divák, lačnící po originálních nápadech, nebude nudit a bude nervozitou poposedávat na kraji židle. Čas hraje ve Frekvenci nejen roli ve smyslu toho, že jde, svým způsobem, o film o cestování časem (i když ve velmi neobvyklé formě), ale také proto, že Frank s Johnem jednoduše nemají dost času na nějaké tlachání. Jakmile ten pěkný atmosferický úkaz nad jejich hlavami zmizí, spojení se ztratí. A oni nevědí, kdy to bude. S tímto vědomím to sleduje i vykolejený divák.

Navzdory všem paradoxům a hrám s časem je ale Frekvence dějově naprosto přehledná a vše je vysvětleno.

Je docela škoda, že se Toby Emmerich nevěnuje víc psaní scénářů, protože těch nápadů má určitě v hlavě víc a trocha originality by se dnes Hollywoodu hodila.

Co Frekvenci pomáhá je víceméně "realistický" pohled. Frank a John jsou sice překvapení, ale svou situaci pochopí dost rychle na to, aby mohli napravit své chyby. Jim Caviezel do role trochu ošuntělého detektiva, který trpí od mala ztrátou otce a má problémy s životními změnami, perfektně zapadl. Jeho John projde během filmu změnou, protože na začátku nemá co ztratit (právě ho opustila přítelkyně, má problémy s alkoholem), a během celé situace s vysílačkou, díky níž může vyšetřit zločin starý třicet let, se nakopne a začne znovu žít a mít rád svou práci. Emmerich si tu ve scénáři pohrál i s tím, že každý z nás by chtěl mít možnost změnit svůj život k lepšímu.

Franka Sullivana si s chutí zahrál Dennis Quaid, který se už tady dostal do postavení, kdy je skvělý v čemkoliv, co dělá. Frajerský hasič, milující svou rodinu, který ale má spoustu chyb, jež bude mít možná možnost napravit.

Pěkně jim sekundují Elizabeth Mitchell jako Julia Sullivan, Andre Braugher jako Johnův kolega a starý Frankův přítel, Satch Deleon a věčně nedoceněný Noah Emmerich (bratr Tobyho) v roli Johnova kamaráda Gorda, jemuž se díky Johnovi změní život.

Frekvence je u nás už hezky dlouhou dobu na DVD, a byla by škoda toho nevyužít. Je to nenápadný film, který překvapuje originalitou a je napínavý. A ačkoliv při opakovaném shlédnutí už trochu ztrácí moment překvapení, dá se sledovat už jen proto, že je to sakra dobrý film. 80% na čsfd, kde je těžké se komukoliv zavděčit, vlastně mluví samo za sebe.


čsfd, imdb