Hokejista Doug Dorsey při olympijském zápase utrpí zranění oka, které ho vyřadí z profesionálního hokeje. Nemůže hrát, přijde o stipendium a jeho život od té chvíle existuje jen mezi okresními zápasy a odmítavými dopisy od velkých klubů. Kate Mosley je skvělá krasobruslařka, která na té samé olympiádě nedokončila svou jízdu, a skončila v propadlišti dějin. Oba dva svede dohromady Katin nový trenér, Anton, který v Dougovi vidí potenciál a věří v návrat Kate na olympijský led. Dokáže se ale trochu nevycválaný sympaťák Doug shodnout s rozmazlenou, ale zranitelnou Kate, odložit spory a vyhrát medaili?
Ledové ostří je samozřejmě nostalgicko-klasická romantika, která ale i přes téma krasobruslení dokáže zahřát u srdce.
Filmů ze sportovního prostředí existuje plno, stejně tak jako těch romantických. Romantika spojená se sportem ale zase tak obvyklá není – a hlavně, protože na tohle jsou experti hlavně v Hollywoodu, často jde stejně o americké sporty jako americký fotbal nebo baseball, které středoevropanovi nic neříkají. Jediná světlá výjimka posledních let je možná tak Wimbledon a Blufuj jako Beckham…a to ten první jmenovaný byl navíc britská výroba, a ten druhý zase s velkým evropským přispěním.
Krasobruslení je ovšem velmi vděčná tématika na rozehrání romantického příběhu, jen se to musí umět. Zapomeňte na nepovedená pokračování Ledového ostří z poslední pětiletky – originál je jen jeden. Není to velkolepý film, a dost těžko ho budete hledat v obchodech na DVD (musíme otrocky čekat, než se znovu po mnoha letech objeví s novým dabingem v televizi – což se teď po deseti letech čekání úspěšně stalo, anebo pro nás šťastné, vládnoucí angličtinou, zbývá DVD v originále). O tom, že naši distributoři těžce zaspávají a servírují nám jen to, co sami chtějí, aby se prodávalo, by vydalo na delší povídání a jiný článek, takže to sem nebudu plést.
Ledové ostří v původním českém dabingu není perfektní. Zpětně například překlad působí místy směšně a špatně, ale zase je v něm ta nostalgická vlna, s jejíž pomocí leccos odpustíme.
Romantických filmů je jako máku, ale takové, které by dokázaly udržet pozornost i jen hodinu a půl, neopakovaly se, a ještě dodaly nějaký byť jen pokus o filmařinu, je opravdu málo. Ledové ostří mezi ty povedené rozhodně patří.
Jistě, dá se polemizovat o zápletce, která stojí na tom, že hokejista, který to předtím nikdy nedělal, je schopný se za rok a půl naučit trojité skoky a piruety, a pár vyhraje zlato na olympiádě po jedné společné soutěži. Tohle se dá ale snadno přehlédnout, hlavně proto, že většina diváků o krasobruslení stejně nic moc neví. Tenhle film je také ideální pro ty, kteří si myslí, že krasobruslení není sport a muži v něm jsou padavky.
Tady dokáže scénárista Tony Gilroy (ano, TEN Tony Gilroy, se svým prvním scénářem) přesvědčit o tom, že padání na tvrdý led, fyzická dřina a hodiny a hodiny tréninku rozhodně pro žádné padavky nejsou. Je tu naznačeno, jak to v krasobruslení chodí (rozhodčí mívají své favority, neshody s trenéry jsou zcela běžné, stejně jako rivalita mezi páry ze stejných zemí), a zároveň je kladen nádherný důraz na postavy, které jsou živé a uvěřitelné. Cesta dvou hlavních protagonistů k tomu, aby si nakonec padli do náruče je sice trnitá, ale není překombinovaná a jsou na ní zcela pochopitelné překážky.
Oba jsou pak navíc vystaveni jako živoucí charaktery se silnými i slabými stránkami osobnosti. Relativně hůř z toho vychází Kate, která zpočátku působí jako velmi protivná, svéhlavá a rozmazlená mladá žena. Ve skutečnosti je to zraněná duše, která touží vlastně jen po pěkném slovu a lásce. Doug je na druhou stranu sympaťák, který si ale dost těžko přiznává osobní a životní prohry. Kate je v jejích slovních výměnách důstojným protivníkem, ale zároveň rovnocenným a stabilním partnerem, na nějž se vrtkavá Kate začíná pomalu a jistě spoléhat s nejistotou někoho, kdo nikdy někoho takového v životě neměl.
Vztah mezi Dougem a Kate se jednoduše pomalu vyvíjí s tím, jak se oni dva vlivem toho druhého mění. Je to radost sledovat, hlavně díky hercům D.B.Sweeneymu a Moiře Kelly, kteří nejsou žádní céčkoví herci. Oba mají koneckonců docela úspěšné televizní kariéry i dvacet let po společném krasobruslařském dobrodružství, navíc s vědomím, že právě Ledové ostří je pravděpodobně jejich vrcholem, na nějž se i dnes lidi rádi dívají. Oba dali do svých rolí maximum (Moira se dokonce naučila natolik dobře bruslit, že zvládala i jednoduché skoky a piruety), a chemie mezi nimi je tak velká, až jiskry létají (v jednu chvíli doslova).
Na oba dohlíží trenér s obličejem Roye Dotrice, jehož ruský přízvuk je očividně těžce naposlouchaný, ale jinak je to pevná postava, podporující oba své krasobruslaře s otcovskou péčí, vědom si přesně jejich silných a slabých stránek.
Ostudu si nedělá ani Terry O´Quinn v roli otce Kate. Není to nějaký tyran, který by se dal očekávat z Katina přístupu k němu, ale touha po úspěchu zaslepuje jeho city do té míry, že je spíš chladný obchodník než milující otec. A přesto není nesympatický, zlý nebo protivný.
Všechny postavy jsou tu napsané tak, aby působily normálně. Dokonce i přítel Kate, který zhruba v polovině filmu zmizí, je obyčejný muž, který si sám uvědomí, že pro Kate není ten pravý a včas ustoupí.
Scénář se tak vyhýbá klasickým klišé, kdy se musejí hlavní hrdinové zbavovat nechtěných protějšků svých partnerů, kdy jim někdo jejich lásku nepřeje, nebo jim osud hází klacky pod nohy.
Rozhodně stojí za zmínku i soundtrack Patricka Williamse, který napsal hudbu přesně na míru příběhu – místy je melodická až melancholická, jinde se přelévá téměř do rockových rytmů.
Pochvalu zaslouží i režisér s kameramanem, kteří zvládli vytěžit z krasobruslařských momentů maximum.
Závěrem je pak ještě potřeba dodat, že příběh se nikde nevleče, a celý film je sestříhaný přesně na takovou délku, aby finále mohlo vygradovat ve chvíli, kdy to divák nejvíc očekává. Jeden z nejromantičtějších filmových závěrů potom dodá dobrý pocit a teplo, které cítíme i navzdory tomu, že se celý odehrává na ledě.
Žádné komentáře:
Okomentovat