Star Trek: Enterprise (USA, 2001-2005)

Poslední Star Trek seriál sleduje cesty úplně první lodi Hvězdné flotily, Enterprise NX-01.  Sto let před tím, než se objevil kapitán Kirk a ostatní, se vydává posádka téhle lodi do neznámého vesmíru, kde nemá za zády Federaci, ani její pravidla. Nepřipravení, ale odhodlaní, pod velením kapitána Jonathana Archera, se stávají i jedinou možností, jak zachránit Zemi před zničením…

V tomto článku se vrátím ke svým trekkies kořenům. Star Trek (dále jen ST) jsem začala sledovat, když běžel poprvé v českých televizích počátkem 90. let, bez vědomí toho, do jak velkého vesmíru jsem spadla. Rozhodla jsem se napsat o Enterprise, protože jako poslední zástupce tohoto velkého seriálového fenoménu má paradoxně nejtěžší pozici a je nejméně známý. Nestačil si ještě získat status klasiky, mnoho lidí ho nezná a přitom je to právě Enterprise, která svým prequelovým stylem může přitáhnout i další fanoušky sci-fi a nejen trekkies.

Proti Enterprise stálo ve své době hodně problémů – ještě dobíhal Voyager, jemuž ke konci padala sledovanost a se svým konceptem navíc úplně nezapadala do universa. Byl to prequel, čili žádná Federace, žádné vymoženosti, na jaké byli diváci zvyklí, ale návrat ke kořenům, kdy objevování vesmíru byla ještě nebezpečná práce. Jistá nekonzistentnost sérií, kdy autoři v prvních dvou sériích balancovali mezi samostatně stojícími epizodami a uceleným dějem, také nepomohla.

Porušování kontinuity v rámci ST vesmíru Enterprise u fanoušků hodně uškodila, stejně jako poněkud stísněnější styl a atmosféra, na niž ortodoxní trekkies nebyli zvyklí.

Nová, nádherná zpívaná znělka už je dnes naštěstí téměř klasikou mezi znělkami, ale v roce 2001 znamenala obrovskou odbočku od monumentálních orchestrálních melodií, provázejících Star Trek odjakživa. A to, že se původně seriál jmenoval jen Enterprise, bez "Star Trek" v názvu, mohlo odehnat další lidi.

O to větším paradoxem je, že spousta trekkies je nadšena z nového filmu, který v podstatě děj všech sérií (kromě Enterprise, která se časově odehrává před ním), smetl ze stolu, a přesto kontinuitu porušuje úplně stejně, protože jde vlastně o reboot celého universa.

Asi tušíte, že Enterprise je pro mě osobně nejlepším ST seriálem, jinak bych o něm nepsala. O tuto příčku se těsně přetahuje s Deep Space Nine, který byl pro fanoušky taky těžkým soustem. Posádka pod vedením kapitána Archera ale ještě nestihla dozrát, protože skončila relativně nedávno a nedostala se do povědomí, a také proto bych ji ráda připomněla.

Enterprise je, jak jsem psala v předchozích odstavcích, prequel. Odehrává se celé století před tím, než do vesmíru vyrazila Enterprise s Kirkem na palubě. Má tak obrovskou výhodu v tom, že může fungovat jako samostatný sci-fi seriál, přitáhnout diváky ke starším ST seriálům, anebo jen jako zdroj nadšení pro trekkies, kteří seriál přijali.

Já jako trekkie jsem si užívala každou minutu právě proto, že v Enterprise přicházeli postupně s věcmi jako transportér – který na lodi měli, ale pouze pro přenos nákladu, nikoliv lidí – ti využívali transportér jen výjimečně, když nebylo zbytí. Zbraně nastavené na omráčení či zabití, taktická pohotovost a všechny tyhle běžné věci, které byly už v původním seriálu samozřejmostí, se tu také teprve vyvíjejí.

Ne všechny rasy mluví anglicky, proto je často slyšet i obyčejná klingoština ve své pravé formě, a oproti ostatním seriálům, kde všechno omlouvali univerzálním překladačem, tu má komunikační důstojník (v tomto případě důstojnice) i na práci něco víc, než jen hlásit, že je někdo „volá“, nebo „neodpovídá“. 

O Zemi 90% ras nikdy neslyšelo, nemá zájem se nechat objevit a už vůbec ne se přátelit. Posádka lodi se tohle učí za pochodu a musí se přizpůsobit vesmíru, který tady konečně působí chladně a často nepřátelsky. Navštívíme i méně honosná místa jako tržiště nebo zaprášené bary na zapadlých planetách, kde pojem "Hvězdná flotila" znamená asi tolik jako Mach a Šebestová v Americe. Exotická místa a planety dávají tak tomuhle nejmladšímu přírůstku ve ST světě i dojem jakési "špinavosti", kde ne všechny planety jsou plné krásných a upravených měst s moderní technologií.

Enteprise ze všeho nejvíc připomíná seriál o dobývání vesmíru ve chvíli, kdy se lidstvo chystá vyrazit ke hvězdám, ale není zcela připraveno na to, co tam čeká. Uniformy nejsou ta známá "pyžama", ale jsou klasickými uniformami, které mají dokonce kapsy a vypadají prakticky a pohodlně.

Na čem v Enterprise tvůrci zapracovali, jsou příběhy, a některé epizody, byť samostatně stojící, jsou výborné a obstojí i v dnešní sci-fi konkurenci. Děj nepostrádá kontinuitu i během prvních dvou sérií, kdy se sice série skládají z epizod, které na sebe nenavazují, ale netrpí tzv. resetem. Když se něco stane v jedné epizodě, v další se o tom stále mluví a o čtyři epizody dál se objevují důsledky. Když je například Enterprise během jednoho boje poškozena, musí se vypořádat s opravou, a řeší se to během dalších tří dílů – a ještě přitom dovypráví příběh, který s tím nijak nesouvisí. Stejně jako události či postavy z předchozích dílů jsou tu a tam zmíněny, a postavy se skutečně vyvíjejí. Některé mají více prostoru než jiné, ale vývoj je, snad až na jednu výjimku, znatelný u všech.

Samotná Enterprise a její posádka jsou ve vesmíru ztraceni paradoxně víc jak loď Voyager, který se marně snažil o vyvolání pocitu osamělé lodi, daleko od domova.

Právě malé detaily jako vyhýbání se resetu v příběhu a postavách, a hlavně neustálé vylepšování lodních systémů za pochodu a zjištění, že vesmír není tak přátelský, jak si naši míroví průzkumníci představovali, bez Federace a hlavně Primární směrnice, která by jim říkala, co mají dělat, působí pocit osamělosti důvěryhodněji, než u Voyageru.

Tím nechci nijak hanit seriál Voyager, ale to byla přece jen loď vybavená o dvě stě let modernějšími zbraněmi, štíty (Enterprise má jen "krytí" trupu, nikoliv štíty), a hlavně právě Směrnicí, která je manuálem pro všechny situace. Kapitán Archer, který je prvním kapitánem lodě tohoto typu, se musí spoléhat jen na své svědomí a rady starších důstojníků, a to nebývá lehké a někdy jsou ta rozhodnutí špatná. Minimálně jednou nadšení po prozkoumávání vesmíru přivedlo Archera a jeho posádku do situace, kdy nechtěně ovlivnili vývoj na technologicky méně vyspělé planetě a způsobili svým neuváženým chováním rozbroje mezi jinými druhy. Tedy žádná procházka růžovou zahradou.

Samotná loď Enterprise NX-01 je svými stísněnými prostory podobná spíš dnešním vojenským lodím na moři, než pohodlné výletní jachtě, jakou byla Enteprise D v Nové generaci.

Nejsou tu rodiny, ale 82 členů posádky, z nichž většina se uskromňuje v malých kajutách po dvou. Žádné velké "skoro byty" jako v předchozích seriálech tu nejsou. Jedna místnost jen s koupelnou, i pro kapitána a jeho důstojníky. Archerova kancelář je tak malá, že se musí vyhýbat stropu a do jeho pokoje se vejde sotva postel s psacím stolem. I díky tomu Enterprise působí dnes tak oblíbeným "temnějším" dojmem.

Po celé lodi, včetně můstku, jsou také umístěna držadla, takže každý člověk se při drsnějším letu má čeho chytit. Ovládání je bližší dnešním klávesnicím než dotykovým displejům a o datových krystalech, vlečném paprsku nebo holo palubách si mohou na NX-01 také nechat zatím jen zdát. K dokonalosti už chybí jen ty pověstné záchranné pásy.

Enterprise NX-01 je zevnitř více válečná loď, než výzkumná, ale zvenku přece jen vypadá jako klasické lodi Hvězdné flotily. Enterprise je krásná svým vlastním způsobem, a je s podivem, že autoři dokážou stále vymýšlet různé druhy lodí, aniž by vypadali stejně, ale přesto se držet designu, určeného už před tolika lety v prvním Star Treku.

I tady jsou některé postavy víc zapamatovatelné než jiné, ale na druhou stranu mezi sebou více komunikují i v soukromí a neomezují se pouze na můstek. Postupně vidíme kajuty všech členů posádky, kteří se pro změnu setkávají v jídelně, sedají si spolu, mluví o náhodných věcech a mají i "Filmové noci", kdy promítají staré filmy. Díky tomu vypadá NX-01 zaplněnější, než ve skutečnosti je.

Enterprise se od ostatních seriálů liší hlavně v tom, že do role kapitána Jonathana Archera byl obsazen známý herec, který měl za sebou už úspěšnou kariéru a jeden kultovní sci-fi seriál k tomu. Scott Bakula si tak mohl diktovat podmínky, a svou postavu také trochu ovlivňovat. Dostal asi nejvíc prostoru, ale to kapitáni ve všech seriálech před ním, takže v tom se neliší. Bakula ale JE skvělý herec, a kdo ho viděl například i v Quantum Leap, to potvrdí. Sci-fi ikona s muzikálovými kořeny má přesně tolik talentu a schopností uhrát všechno a to se v Enterprise v případě Archera hodí. Archer totiž není už hotový diplomat jako Picard, "hrdina" jako Kirk (i když tvůrci ho chtěli právě Kirkovi přiblížit - stejně tak jako vrátit se k původnímu Star Treku soustředěním se na tři hlavní postavy) nebo občas nekonzistentně psaná Janeway. Prochází osobním vývojem a jeho zkušenosti a zážitky ho natrvalo ovlivňují. Na (téměř) samém konci seriálu dostáváme mnohem vážnějšího Archera než toho nadšeného průzkumníka z pilotního dílu. Archerův otec byl autorem motoru, který pohání Enterprise a on chce dokázat, že funguje. Je to pro něj osobní, často se dostává do konfliktů s Vulkánci (kteří jsou tu vyobrazeni velmi nesympaticky až arogantně, a jejich rasa projde v seriálu malou revolucí), a musí se hodně rychle naučit, že co v angličtině znamená „přicházíme v míru“, v jazyce jiné rasy může znamenat „připravte se na útok“. Během prvních pár epizod zjišťuje, že nejen jeho loď, ale i posádka, včetně jeho samotného, nejsou připraveni a protože jsou odřízlí od Země, která v případě maléru nemůže poslat záchranu, musí se spoléhat jen na svá rozhodnutí a zklidnit tak své nadšení a začít přemýšlet jako skutečný velitel. Stává se kapitánem, který by pro každého jednotlivého člena posádky obětoval svůj život a v jeho prospěch hraje i fakt, že první člověk pod jeho velením je zabit až téměř v polovině třetího roku jejich mise. Bakula mu pak dává specifický styl, který ho odlišuje od ostatních stejně, jako se třeba Avery Brooks lišil od Patricka Stewarta. Může si tak hrdě stoupnout vedle nich a prohlásit, že si rozhodně ostudu neudělal.

Jeho prvním důstojníkem je Vulkánka T´Pol, která měla původně zůstat jen na jednu misi jako pozorovatel. Tady vyvstává problém v tom, že jejich vztah se snaží kopírovat Kirk/Spock přátelství, což dost dobře nejde. Hlavně proto, že T´Pol je žena, která navíc má tu smůlu, že její představitelka je nucena běhat v těsném kostýmu a plnit tak roli klasické "babe alien" na lodi. Jejich vztah je ale i tak hezky komplexní, protože přechází z nedůvěry a neshod v loajalitu a neotřesitelnou důvěru. Autoři se tu nevyhýbají ani náznakům "sexuálního napětí", ale nikdy to samozřejmě nedovedou do konce – v situaci, kdy jsou po dobu dvou let zavřeni vedle sebe, je něco takového pochopitelné, ale naštěstí pro diváky se tyhle náznaky mění jen v silné přátelství. Jolene Blalock není nejlepší herečkou a tak její "boj s emocemi" není zdaleka tak přesvědčivý, jako v případě nedostižného Nimoye. Nevadí to ale natolik, aby to nějak narušilo její postavu a vztah k Archerovi a ostatním.

Jednou z nejoblíbenějších postav a vedle Bakuly nejschopnější herec v Enterprise je Charles "Trip" Tucker III. v podání skvělého Connora Trinneera. Ten se zná s kapitánem spoustu let, a je jeho nejlepším přítelem. To občas vytváří napětí, protože Tucker je hodně impulsivní, někdy  nepatrně xenofobní člověk, který se dostává do problémů. Trip se během seriálu stal oblíbenou postavou a má vedle Archera a T´Pol asi nejvíc prostoru. 

Tripovým přítelem se během čtyř let na lodi stane také taktický důstojník Malcolm Reed. Voják každým coulem, pocházející z rodiny mariňáků, který výběrem vesmírné lodi zklamal rodinu a musí si tak neustále dokazovat, že udělal správnou věc. Trvá mu dlouho, než je schopen se spřátelit a někomu se otevřít, hodně pracuje a jeho svědomitost často zachránila loď před zkázou. Jeho neustálé připomínání nutnosti zesílení zbraní či zavedení taktického poplachu, je velkým odkazem i na budoucí/minulé série, kde jsou tyto věci samozřejmostí. Dominic Keating, jeho představitel, nemá moc šancí projevit se, ale vojáka zvládá celkem s přehledem.

Lodní doktor Phlox je vedle T´Pol jediným mimozemšťanem na lodi a jako všichni ostatní doktoři ve ST seriálech, se i on těší oblíbenosti. Používá neortodoxní metody léčby, spoléhá se na přírodní způsoby, a má tři manželky, z nichž každá má tři manžely. Jeho nezaujatý pohled na lidi a jejich chování je vtipný a zároveň někdy i velmi poučný.

Hoshi Sato je lodní komunikační důstojník a také lingvistka, již stačí jazyk slyšet, aby si ho osvojila. Postava zpočátku nejisté ženy, která nesnáší cestování vesmírem, má klaustrofobii a neumí střílet, se také během čtyř let změní ve schopnou členku posádky, která dokáže i převzít velení, když je třeba. Působí křehkým dojmem, takže ji mají všichni tak trochu potřebu chránit, ale i z téhle škatulky se vymaní.

Posledním z hlavních postav je smolný Travis Mayweather, jenž je asi nejméně zapamatovatelnou postavou. V prvních dvou sériích je mu ještě věnována pozornost a dostane i svou epizodu, ale bohužel během dalších dvou let se změní jen v pilota, který říká „Ano, pane“, případně hlásí stav lodi atd. Je to poměrně škoda, protože jako mladý a vynikající pilot, který vyrůstal na dopravní lodi, by mohl přispět znalostmi a zkušenostmi z cest vesmírem, ale není to nikdy plně využito. Anthony Montgomery není taky úplně jistý v tom, co se po něm chce, ale je to celkem sympaťák, plnící povinnost „černocha na palubě“ docela slušně a jeho mladický optimismus někdy pomáhá dalším členům posádky, kteří to v beznadějných situacích už vzdávají.

Neoficiální postavou je kapitánův pes Porthos, který Enterprise ještě víc obzvláštňuje, ačkoliv samozřejmě nedělá nic důležitějšího, než že požírá sýr (který nesmí, protože mu nedělá dobře).

Star Trek: Enterprise určitě není pro každého – pro některé trekkie je možná příliš neortodoxní, pro neznalce Star Treku naopak možná příliš "trekovský", užít si ho ale mohou obě strany. Seriál měl čtyři série, a s klesající sledovaností mu nakonec nepomohly ani úvahy o případném přesunu na jinou stanici. Třetí a čtvrtá série jsou považovány za nejlepší, protože už měly kontinuální příběh. Poslední epizoda je spíchnuta narychlo a spousta fanoušků předstírá, že se nikdy nestala. Je škoda, že když tvůrci ST zkusili vedle Deep Space Nine zase něco jiného, nesetkalo se to s úspěchem. Možná, kdyby dali čas fanouškům vydechnout a počkali dva, tři roky po doběhnutí Voyageru, mohlo být všechno jinak. Ale i tak se můžeme těšit ze čtyř sezón plných originálních příběhů. Jako sci-fistka Enterprise doporučuji, jako trekkie taktéž. Pokud spadáte do jedné či druhé skupiny, pak je Enterprise povinností, protože jako sci-fi jde o nadprůměr a vedle ostatních Star Trek seriálů se rozhodně krčit v koutě nemusí – naopak některé z nich převyšuje. Jestli mám pravdu, to už si musí každý po shlédnutí rozhodnout sám.

čsfd, imdb