pátek 2. září 2011

Druhá šance (The Story of Us, USA, 1999)

Ben a Katie Jordanovi čelí po patnácti letech manželské krizi, z níž není zdánlivě cesta ven. Hádka střídá hádku, a snahy o znovu nalezení staré lásky a vášně selhávají. Díky pohledům do minulosti a hledání sebe samých se oba snaží dát svůj vztah opět dohromady…


Druhá šance je hodně zvláštní film a není pro každého. Na ČSFD i IMDB má poměrně nízké hodnocení, ale přesto bych na něj ráda upozornila, protože názory na filmy se liší a tohle je zrovna ten případ.
Problémy s tímto filmem může mít každý, kdo, za a) není fanda romantických dramat, b) dává přednost přímému filmovému vyprávění, c) nemá rád Michelle Pfeiffer či Bruce Willise (jak může někdo nemít rád Bruce?) či d) má problém s Brucem Willisem v dramatické, neakční roli. A pak také opět díky mylnému výkladu je Druhá šance považována za romantickou komedii, kterou rozhodně není.
Aspektů, proč nemít tenhle film rád, je hodně, a já jsem měla to štěstí, že jsem na ně byla upozorněna a hlavně nemám s výše jmenovanými věcmi problém.
Film vypráví, prostě a jednoduše, o manželské krizi. Nic víc, nic míň. Sledujeme dva životem trochu unavené lidi, jak se snaží k sobě najít cestu zpátky, odstranit vlastní chyby a nedostatky, podívat se na život zpět a zhodnotit ho.

Nebylo by fér tvrdit, že film nejvíce ocení ti, kteří si prošli něčím podobným – já jsem nikdy vdaná nebyla a krizí vztahu jsem neprocházela, a přesto jsem si Druhou šanci užila.
A důvodů proč vlastně se mi tohle romantické drama líbilo, je poměrně dost.
V první řadě je to právě ta dost odvážná myšlenka postavit film na příběhu krachujícího manželství. Je zajímavé sledovat, jak mezi sezeními v manželské poradně a hádkami, ve scénách z minulosti Ben a Katie budují dům, rodinu, svoje kariéry (Ben jako spisovatel, Katie tvoří křížovky), i jejich seznámení a co vlastně vedlo ke krizi mezi nimi.
Další věc je, že ve Druhé šanci není ani jeden z manželů prezentován jako viník – oba nesou na neshodách svůj podíl, a k rozkolu vztahu vedou i zdánlivé maličkosti a zlozvyky obou partnerů. Ben a Katie čelí i tomu, že děti odrůstají a tolik je nepotřebují, a oba manžele tak mají víc času na sebe a na nimrání se ve zlozvycích toho druhého.
Režisér Rob Reiner nám prostě ukazuje život, jaký ve skutečnosti je, bez kudrlinek, patosu a velmi civilně.
Poslední věc, která stojí za pozornost, je obsazení. Většina diváků zná dnes Bruce Willise jako herce převážně z akčních filmů, ale asi už ne všichni vědí o jeho televizních kořenech v seriálu Moonlighting, za nějž dostal Emmy i Zlatý Globus. A pokud pominu jeho dva výlety do nadpřirozené/sci-fi sféry jako Dvanáct opic či Šestý smysl, tak čistě dramatických rolí má na svém kontě jako šafránu.
Sledovat právě jeho, jak si s rolí muže, jemuž se život rozpadá pod rukama, poradil, je zajímavé a Willis si rozhodně ostudu nedělá, a Bena zahrál na výbornou – například scéna v restauraci, kde přechází od klidu až do stavu naprostého vzteku a zoufalství, je radost sledovat. Pro Michelle Pfeiffer to zase tak neobvyklá role není, ale tady je skoro nutnost sledovat film v originále. Sice tak přijdete o skvělý dabing Alexeje Pyška, který se pro dabování Willise narodil, ale bohužel dabérka už tak dobrou práci neodvádí a sráží výkon Michelle dost dolů (zní spíš hystericky a protivně).
Z dalšího hereckého obsazení by bylo asi spravedlivé zmínit ještě křoví v podobě nejlepších přátel Bena a Katie. Režisér Rob Reiner si tu střihl roli Benova kamaráda Stana, a Paul Reiser, jako Benův vydavatel, má už zkušenosti s podobným tématem ze seriálu Jsem do tebe blázen.
Ženské osazenstvo zastupuje hlavně trochu přehnaně uječená Rita Wilson, jako nejlepší kamarádka Katie.
Děti Bena a Katie už tak dobře obsazeny nejsou, ale nestráví ve filmu dost času na to, aby to nějak extrémně vadilo.

Druhá šance má přijatelnou stopáž něco přes hodinu a půl, není nikde natahovaná, a všechny scény, které ve filmu jsou, opravdu zapadají a tvoří ucelený příběh. Přílišná civilnost a citlivé téma, které si ne každý rád připouští, filmu asi trochu podkopávají nohy, ale i za tu odvahu něco takového natočit, si tvůrci rozhodně zaslouží palec nahoru.

Žádné komentáře:

Okomentovat