David Dunn pracuje v ochrance na fotbalovém stadionu, má stabilní plat, syna a odcizenou manželku. Jednoho dne při cestě vlakem dojde k nehodě, při níž zahynou všichni cestující, až na něj. Byla to náhoda, že přežil bez jediného škrábnutí? Nebo za tím bylo něco víc?
Odpověď možná zná Elijah Price, který přijde s neuvěřitelnou teorií, jež změní Davidovi život.
M. Night Shyamalan nám přinesl Šestý smysl, a oživil tak žánr mrazivých thrillerů. Většina následovníků selhala kvalitativně nebo finančně, případně zapadly jen proto, že Šestý smysl se dlouho nedal překonat. Sám režisér na to trochu dojel, protože od natočení Ženy ve vodě se mu příliš nedaří.
Vyvolený měl trochu smůlu, že následoval právě po veleúspěšné duchařině, a spoustu lidí dodnes míjí. Diváci si buď pustí právě duchy vidícího Osmenta, nebo mimozemskou invazi v thrilleru Znamení. Přitom Vyvolený je dost možná spolu se Šestým smyslem Shyamalanův nejlepší film – a v určitých aspektech svého předchůdce i překonává.
S jistou nadsázkou se dá říct, že takhle by vypadal komiksový film, kdyby ho natočil Shyamalan. Po první úspěchu, na němž si udělal jméno, znovu přemluvil Bruce Willise, aby se připojil k jeho dalšímu projektu. Dává tak Willisovi šanci zase trochu vykročit ze své obvyklé škatulky. Vyvolený přitom sleduje podobnou premisu jako předchozí film – odcizená manželka, chlapec (tentokrát syn hlavního hrdiny), událost na začátku filmu, která se na konci ukáže být klíčová atd.
O tomhle filmu se nedá příliš psát bez prozrazení spoilerů v ději, tak si vystačím s tím, že Samuel L. Jackson hraje Elijaha Price, majitele obchodu se vzácnými komiksy, který trpí vzácnou poruchou kostí. V Davidu Dunnovi, ve Willisově opět příjemně civilním podání, vidí svůj protipól – muže, který se nikdy nezraní, nemarodí a je obdařen ještě zvláštními schopnostmi.
David pochopitelně Elijahovi nevěří, ale když se nevědomky pokouší jeho teorii ověřit, musí mu dát za pravdu. Spojence má ve svém zmateném synovi Josephovi, jenž má otce za hrdinu, a který trpí rozkolem manželství svých rodičů. Manželku Davida tu hraje Robin Wright Penn, ale nemá dost prostoru pro to, aby hrála něco víc, než jen rozladěnou a místy smutnou Audrey Dunn.
Síla Vyvoleného je velmi nenápadná. Jedná se o film, po němž vzdychnete, že to bylo skoro perfektní. Všechno tu zapadlo na své místo – herci, režie, scénář, podmanivá atmosféra, podkreslující téma filmu a zachycující náladu a rozpoložení hlavního hrdiny, hudba (opět od Jamese Newtona Howarda), a vůbec je to ukázková, skutečná filmařina.
Tempo je o dost pomalejší, nejsou tu žádné lekací scény, ani jiné atributy thrilleru. Jediné, s čím tu režisér pracuje, je parádní atmosféra.
Pointa na konci sice není tak překvapivá jako v Šestém smyslu, ale schopnost Shyamalana ji prodat, z ní dělá pointu logickou a svým způsobem předvídatelnou – a přesto bude nejeden divák překvapen, protože k ní během filmu zdánlivě nic nesměřuje. Shyamalan se tady vyhnul malým náznakům, a na rozdíl od Šestého smyslu, kde jsou detaily vedoucí k rozuzlení rozházené v celém filmu (a jichž si divák všimne až při druhém shlédnutí), tady nic takového není, a přesto dává konec dokonalý smysl.
Je tak ve shodě právě s komiksovým žánrem, na nějž celý Vyvolený odkazuje. Vlastně jde o komiksový film, jen bez konkrétní předlohy a s civilním normálním prostředím.
Šestý smysl je režisérův asi nejznámější film, protože přišel s něčím novým a obnovil žánr atmosférických hororů. Vyvolený stojí neprávem v jeho stínu, ale o to víc zůstane zakořeněn v paměti.
U Vyvoleného se chvíli mluvilo o pokračování, a asi by vůbec nevadilo, ba naopak. Sledovat přerod Davida Dunna z člověka trochu zkroušeného životem v někoho, kdo nad sebou převzal kontrolu a akceptoval to, kým je, tady není pořádně rozvedeno a v případném druhém dílu už by se proměna mohla projevit naplno.
Toho už se dnes bohužel asi nedočkáme, protože Shyamalanovi dnes na film už dá peníze jen málokdo.
Vyvolený tak zůstává jedním ze zapadlých klenotů, které vás mile překvapí pokaždé, když o něj náhodou zavadíte.
Žádné komentáře:
Okomentovat