Sára žije se svým otcem, britským důstojníkem, v Indii. Když je její otec povolán do boje, odveze svou dceru do internátní školy v New Yorku, kam chodila její matka. Sára se těžko srovnává s chladným prostředím školy pro dívky z lepších rodin, a svou fantazií a smyslem pro samostatné myšlení dráždí hlavně ředitelku, slečnu Minchinovou. Nejhorší chvíle pro Sáru ale nastává ve chvíli, kdy její otec umírá na frontě ve válce. V tu chvíli navíc propadá veškerý jeho majetek britské vládě a Sára se tak ocitá v milosti chladnokrevné ředitelky, jež z ní udělá služku pro dívky, s nimiž ještě nedávno sedávala u jednoho stolu…
Alfonso Cuarón má v Hollywoodu trestuhodně málo práce. Velké naděje, Mexická jízda, Potomci lidí, to jsou všechno filmy různých žánrů, ale Cuarón umí hlavně pracovat s příběhem, postavami a také dokáže to, co není samozřejmostí – umí režírovat děti. Není divu, že jeho Harry Potter a vězeň z Azkabanu, je jeden z nejoblíbenějších filmů potterovské série. Fantazii a realitu dokonale mísí, a vytváří tajemný, magický svět, který je temný a depresivní (Potomci lidí) či (téměř) veselý (právě Malá princezna).
"Snovější" pasáže v jeho filmech jsou pevně ukotveny v realitě (pokud zrovna netočí film o brýlatém čaroději), jen jim dá nádech tajemna a okoření to neopakovatelnou atmosférou.
Malá princezna je přesně tento případ. Vše ve filmu je skutečné, a na rozdíl například od podobně postaveného Faunova labyrintu, jsou i části, kde malá Sára sní, vlastně skutečné. Film je protknutý vůní Indie, a když Sára vypráví ostatním dívkám příběhy a pohádky z Indie, vidíme jen to, co si představuje ona a ostatní. Je to představa, příběh, a toho jsme si vědomi. Kořením provoněné příběhy krutě kontrastují se Sářinou realitou, kde se ze dne na den stává sirotkem v nehostinném světě, v němž není na snění místo. Její jedinou kamarádkou je černošská dívka Becky, která v sirotčinci uklízí a pomáhá v kuchyni. Sára si ale nakonec získává srdce všech dívek, jejichž vlastní svět je omezen na učení, dobré mravy, kdy nemají nárok na přemýšlení o věcech mimo běžnou realitu. Sára všem tvrdí, že "každá dívka může být princeznou", protože ona sama byla tátovou princeznou. Na jedné straně bojuje urputně s faktem, že vlastně nemá žádnou budoucnost, a na druhé straně se slečnou Minchinovou, které leží nezávislá a tvrdohlavá Sára v žaludku.
I přes pohádkově-reálné ladění filmu, tu nejsou typičtí představitelé dobra a zla. Slečna Minchinová je prostě jen výtvor prostředí, v němž žije, odmítající odlišnost, vyžadující po ostatních stejně tvrdou disciplínu, kterou si prošla ona sama. Na dívkách jí záleží, a Sáře poskytla přístřeší i poté, co dříve jedna z nejmajetnějších dívek přišla o vše. Na druhou stranu, peníze jsou silnou motivací pro všechny, a její úmysly jsou čistě lidsky majetnické.
Její internát je navíc plný nejen dívek, ale také dalších postav, jako je její sestra Amelia, zamilovaná do mlékaře, s nímž chce utéct nebo právě černošskou dívkou Becky, která je pro Sáru oporou hlavně proto, že v tomto světě žije odmala a od života nečeká nic.
Vztah Sáry a Becky je pojítkem celého filmu, protože zatímco Becky pomáhá Sáře vyrovnat se s její ztrátou, Sára naopak Becky dodává naději nejen vyprávěním příběhů ze "své" Indie, ale i nadějí a vůlí v lepší život navzdory okolnostem.
Malá princezna je ale především o boji mezi pragmatickou slečnou Minchinovou, a svobodomyslnou Sárou. Sára má z velké části navrch, protože při ní stojí dětská naivita, stejně jako energie a vůle, kterou může mít jen dvanáctileté dítě. A ve chvílích, kdy se nikdo nedívá, se i slečna Minchinová zavírá do své kanceláře, a sní o tom, jak je i ona princeznou. A právě tehdy ji nemůžete nenávidět, jen litovat, protože dávno ztratila schopnost se alespoň jednou za čas zasnít a nechat se unášet fantazií.
V roli Sáry se objevila Liesel Matthews, pro niž to byla první role v životě a pojala ji tak bezprostředně, jak jen mohla. Fandíme jí, přejeme jí to nejlepší a její příběhy o krásné a voňavé Indii ji baštíme i s navijákem. Liesel si pak zahrála ještě v Air Force One dceru Harrisona Forda, a od té doby ve filmu nehraje, což je možná škoda, ale na druhou stranu se jí vyhnul osud dětských hvězd. Může tak navždy zůstat malou princeznou.
Upjatou slečnu Minchinovou hraje Eleanor Bron, která ředitelku školy správně vybalancovala mezi "dobrem a zlem" a udělala z ní normálního člověka, který je jen trochu moc zapletený do vlastních sítí.
Becky si hlavně s pomocí vykulených očí zahrála Vanessa Lee Chester, která se od té doby vyskytuje hlavně v seriálech.
Film se hemží mnoha dalšími postavami, ale hlavní pozornost je upnutá na Sáru a její boj o to, aby stále mohla žít svůj příběh bez ohledu na to, co se kolem ní děje. A to vše za zvuků podmanivé hudby Patricka Doylea.
A jako ve správném pohádkovém příběhu, i tady se dočkáme šťastného konce.
Po shlédnutí Malé princezny je člověku prostě a jednoduše dobře. Je to takový ten zaprášený klenot, na který čas od času narazíme v neděli odpoledne v televizi a donutí nás si k té televizi na chvíli sednout (i když na ní vlastně už skoro nekoukáme). A na rozdíl od jiných podobně laděných filmů, Malá princezna je stále stejně kouzelná i napodruhé, napotřetí…nebo napodvacáté.
Já ten film tak strašně zbožňuju. Kvalitně napsaná recenze;)
OdpovědětVymazat