Mladý politik David Norris právě prohrál volby o senát, a při přípravě projevu na pánských toaletách narazí na Elise. Slovo dá slovo, a za dvě minuty už jsou oba zamilovaní až po uši. Elise Davida inspiruje k nejlepšímu projevu kariéry, ale než se mu stihne představit nebo dát číslo, uteče. Za měsíc na ní náhodou narazí znovu, v autobuse při cestě do práce. To už ale zasahují Správci osudu – agenti, kteří zajišťují, aby život každého plynul podle plánu. A Elise v Davidově plánu není. Mladému politikovi se zásahy nelíbí a chce s Elise být za každou cenu, a rozhodne se vzepřít osudu.
Správci osudu jsou pro mě překvapením letošního roku. Hlavně kvůli nulovým očekáváním se z filmu vyklubala příjemná podívaná, která stála i za ten lístek do kina.
Správci osudu teď už ale vycházejí na DVD a investice do něj určitě není marná.
A to nejen kvůli poměrně dobré bonusové výbavě (vynechané a prodloužené scény, tři kratší dokumenty a komentář režiséra), ale také proto, že je to hodně dobrý film.
Samozřejmě, inspirace příběhem z pera Phillipa K. Dicka je jen velmi volná, protože scénárista a režisér v jedné osobě, George Nolfi, se rozhodl vsadit spíš na romantiku než samotnou sci-fi nadpřirozenou složku, a s tím je potřeba počítat.
Věřit tomu, že naše osudy řídí "šéf", tedy Bůh, je pro nevěřící (kterých je u nás, přiznejme si, většina) trochu problém, ale ono to tam nikdy přímo nepadne. Tu představu získáme, ale něco jako Boží záměr nikdo nikdy nevysloví, a proto je ta myšlenka stravitelnější.
Režisér George Nolfi si vybral herce, kteří jsou stejně schopní jako sympatičtí, a také to mezi nimi náležitě jiskří, takže jim tu osudovou lásku bez problémů uvěříme a nějaké krkolomnější dialogy o osudu a věčné lásce jim nedělají potíže.
Matt Damon sice už trochu taťkovatí, ale spolu s Emily Blunt tvoří krásný pár, jemuž fandíme, a tu lásku jim přejeme.
Damon je dostatečně civilní a normální, aby nám bylo jasné, že tenhle za to stojí a Emily Blunt je zase přiměřeně bezprostřední, a zároveň milá, s hlavou na správném místě.
Atributem každé romantiky jsou rozhovory mezi zamilovaným párem, a ani tahle není výjimkou. Ve Správcích osudu je tohle poznávání hlavních charakterů základem a nadechnutím k finále, kde na nich náklonnost a láska musí být vidět. Společné scény Davida a Elise ale také slouží jako podkreslení jejich charakterů, kde se o nich něco nenásilnou formou dozvíme a jsme s nimi při všech jejich setkáních a schůzkách, čili máme dojem, že do jejich světa patříme a známe je osobně. To je hodně příjemný pocit.
Samotní Správci by se ovšem dost těžko zabývali osudem dvou obyčejných lidí, tak jim oběma předurčili zajímavou budoucnost, o níž tady jde především.
Pro Davida mají připravenou zářnou kariéru, která by mohla skončit až v Bílém domě, a pro Elise zase světla tanečních sálů a celosvětovou slávu na poli choreografie.
A zdá se, že pokud budou spolu, ani jeden z nich toho nedosáhne. Problém je, aspoň to tak Davidovi může připadat, že tohle prostě vědět nemůžou, a tak se Davidovi (a divákovi) zásahy do jejich životů pochopitelně nelíbí.
Vsadit na samotnou romantickou linku, než ze Správců osudu dělat drsný sci-fi thriller, v tomhle případě funguje výborně. Jistě, mohlo to být možná o něco zajímavější, ale Nolfi vše točí v příjemném retro stylu (který je viditelný i na plakátech), a New York proto nepůsobí jen jako kulisa, ale jako živé město se svými zákoutími, uličkami a parky, o nichž vědí jen místní, a na něž v průvodci nenarazíte.
Všechno, od postav, přes záběry na oceán až po samotné budovy, jakoby žije vlastním životem a je součástí příběhu, nikoliv jen jeho doplňkem. Každý detail má své místo a není navíc.
Soundtrack Thomase Newmana tuto atmosféru romantickými i akčnějšími sekvencemi doplňuje, a tvoří tak tu pověstnou třešničku na dortu.
Jediný problém, který jsem s filmem měla, byl fakt, že David zprávu o tom, že existují Správci osudu, přijal hodně rychle a bez větších pochyb. Nevím jak ostatní, ale já bych nejdřív tušila nějakou vládní konspiraci, a kdyby mě lidi v oblecích (s klobouky na hlavě) unesli a dotáhli do opuštěného skladiště, teorii o tom, že zasahují do lidských životů pomocí zvláštních schopností a zásahem "shora" dost těžko uvěřila. Obzvlášť v dnešní vědecké a racionální době, kdy vidět někoho s podivným přístrojem na hlavě je sice divné, ale ne nepravděpodobné.
To by ale film musel mít o půl hodiny déle, a nejspíš by i balancoval na hraně skutečného thrilleru, což by taky mohlo způsobit nevyrovnanost děje a žánru.
Tady dostáváme úhledný, krásný romantický příběh (s jedním z nejlepších filmových polibků), jemuž linie nadpřirozena jen dodává kouzlo a způsobuje "tam uvnitř" příjemný pocit.
Žádné komentáře:
Okomentovat