Svatyně (Sanctuary, Kanada/USA, 2008-2011)

Doktorka Helen Magnus vede celosvětovou síť zařízení, v nichž se shromažďují tvorové, nazývající se "abnormálové". Někteří jsou nebezpeční, jiní jen chtějí v klidu žít a u Helen nacházejí útočiště před nepřátelským světem. Spolu se svým týmem pak musí bojovat i s vládou, nepřáteli zevnitř a svou vlastní minulostí.

I přesto, že Sanctuary má český název (běží i u nás), dovolím si pořád používat Sanctuary, protože je to daleko přirozenější i proto, že český překlad nevystihuje přesně to, co toto místo znamená. Je to útočiště, nikoliv svatyně, a právě jako útočiště je zařízení Helen Magnus bráno.

Ale vezměme to hezky od začátku. Když skončil seriál Hvězdná brána: SG1, Amanda Tapping šla velet Atlantidě, aby se po roce přesunula do seriálu, jež spolu s Damianem Kindlerem a Martinem Woodem vyprodukovala. Ono je tam těch producentů víc, ale tito tři přešli přímo z Hvězdné brány, a na Sanctuary je to znát (pro někoho dobře, pro někoho ne).

První série začala původně jen jako webový seriál, s nepříliš valnými efekty, a trochu pomalým dějem. Když se potom přestěhoval do televize, pilotní díl se přetočil, a existují tak dvě verze. Opět, někomu vyhovuje webová podoba pilotu, někomu ta televizní. Každopádně Sy-Fy (tehdy ještě Sci-Fi) se Sactuary líbilo, a dnes už běží 4. série.

Shrnutí na začátku odpovídá pravdě jen částečně, protože Sanctuary je od počátku epizodní seriál, který má nějakou dějovou linii v pozadí, ale věnují se jí jen povrchně nebo až ve finálových dílech. Po 1. sérii se změnila dynamika, i styl psaní, ve svižnější, a o něco lepší. Úvodní série není špatná, jenom má své mouchy, hlavně v podobě ještě ne úplně sehraného obsazení a nejistotě, cože to chtějí vlastně točit za seriál.

Sanctuary i přes svou atraktivnost a poměrně originální téma, pořád trpí problémy, které se vyskytují u epizodních seriálů – nepříliš velký posun ve vývoji postav (které jsou zajímavé, zábavné i solidně zahrané, ale přesto pořád víceméně stejné), a hlavně reset, kdy se na události předchozí epizody v dalších dílech zapomene, a už se nikdy nezmíní.

Tohle zaseknutí ve vývoji postav zamrzí hlavně proto, že vztahy mezi nimi (a herci) naopak fungují výborně, a společné týmové epizody patří k nejlepším. Když ale dojde na epizodu, která je povinně vždy soustředěna na jednu nebo druhou postavu, vyzní to do prázdna.

Totéž platí o zmíněném resetu, protože Sanctuary má ve svém příběhu obrovský, trestuhodně nevyužitý potenciál.

Tady můžu začít hned s hlavní postavou, Helen Magnus. Není tajemstvím, že hlavním prodejním artiklem celého seriálu je hlavně Amanda Tapping, milovaná a uctívaná Samantha Carter z SG1. Ta bohužel byla u seriálu tak dlouho, že v Sanctuary přece jen probleskuje osobnost oné dokonalé vojandy a vědkyně z SG1 (kde místy byla až příliš perfektní a nechybující). Zejména proto, že Helen Magnus sama patří mezi abnormály, protože kdysi si při experimentu píchla upíří sérum, které jí zajistilo nesmrtelnost. Žije tedy víc než celé jedno století, ale zdánlivě se nemění. Díky této délce života měla čas studovat všechny možné vědy, jazyky, bojová umění, a dojem dokonalosti vzbuzuje proto i tady. Na druhou stranu tvůrci absolutně nevyužívají její dlouhověkosti k nějakému projevu "temnější" stránky osobnosti. Jistě, při epizodách z minulosti jsou patrné rozdíly – Helen v 19. století byla blond a prostá vědkyně (například to, že byla v té době doktorka, se tam až na jednu větu v jedné z epizod neřeší vůbec), zatímco v současnosti je tmavovláska a nosí zbraň. Taky působí poněkud chladnějším a paradoxně zbrklejším dojmem, ale to je tak všechno. Potenciál v jejím případě hodně nevyužitý, a to také proto, že za svůj dlouhý život potkala spoustu lidí a zažila plno událostí, o nichž by se daly točit dvoj nebo troj díly, ale bohužel na něco podobného dojde jen párkrát.

Nemluvě o tom, že Amanda Tapping (jinak v civilu velmi sympatická) ji hraje úplně stejně jako Samanthu Carter. Poznat to je hlavně v momentech, kdy se kolem ní vyskytují talentovanější a charismatičtější herci, jako třeba Peter Wingfield, který zastíní každého nebo Jonathon Young, jehož upíří verze Nikoly Tesly je neodolatelná.

Helenin zástupce, doktor Will Zimmerman, který je v celém Sanctuary jediný "normální" člověk, a samozřejmě se spoustu věcí teprve učí, slouží divákovi zpočátku jako průvodce. Will má velmi dobrou pozorovací schopnost, takže si umí všímat detailů, jež ostatní přehlédnou, a je tak pro Helen od počátku nepostradatelný hlavně díky znalosti psychologie. Nese si z dětství trauma, kdy jeho matku zabil uprchlý abnormál a přivedlo ho to na dráhu poněkud podivínského, ve zvláštní věci věřícího psychologického poradce pro vládu.

Hraje ho Robin Dunne, jemuž Sanctuary dala jedinečnou šanci, a sérii od série se herecky zlepšuje, i když některé z jeho epizod jsou v seriálu nejslabší (nebo naopak nejlepší).

Emilie Ullerup hraje v 1. sérii dceru Helen, Ashley, která je pravým opakem své matky. Její postava není moc rozvinutá a většinou se omezuje na vtipkování nebo střílení ze zbraní.

Technikem a jednou z nejlepších postav je Henry Foss, šikovný a zábavný geek, v podání skvělého Ryana Robbinse.


Christopher Heyerdahl, jinak známý jako Wraith Todd z Atlantidy, si oblékl masku, a dělá asistenta/komorníka/důvěrníka všem v sídle Sanctuary, jako Bigfoot, zkráceně Biggie.

V Sanctuary se vyskytuje hodně historických postav, zajímavě pojatých a vysvětlených. Kolem Helen se totiž pohybují další lidé, kteří se s ní podíleli na experimentu, jenž jí samotné umožnil dlouhověkost. Mnou vyzdvihovaný Peter Wingfield je John Watson (ten Watson je zároveň i Sherlockem Holmesem, kterého si Watson jen vymyslel), jehož hlavní schopností je brilantní mysl. John Druitt má schopnost teleportace a zároveň si o něm všichni dlouho myslí, že je Jackem Rozparovačem. Ten byl Heleniným snoubencem a hraje ho opět Christopher Heyerdahl, v Sanctuary tak jediný ve dvojroli. A pak perfektní Jonathon Young, představující Nikolu Teslu, jenž se po vpíchnutí upíří krve sám v upíra změnil kvůli skrytému genu v jeho DNA. Tesla je pravděpodobně nejoblíbenější postava, a často se také vrací. Epizody s ním jsou zábavné a zajímavé, protože je to asi i jedna z nejpropracovanějších a nejspornějších osobností – má Helen rád a často jí pomáhá, ale sebe má raději, navíc jako poslední žijící upír je náležitě arogantní a egoistický (ale tak nějak pěkně egoistický), takže nikdy nevíme, kdy koho zradí a co zrovna plánuje.

Postavy spolu opravdu pracují dobře, ať v týmových epizodách, nebo různě poskládané (Helen s Willem Henry s Willem či Henry s Helen).

Ale ačkoliv se Will  z vyděšeného psychologa na začátku mění ve schopného zástupce Helen, nebo Henry přebírá více a více odpovědnosti, jejich osobnosti se příliš nemění a zůstávají těmi kladnými, správnými, bez známky šedi. To je na druhou stranu v dnešním seriálovém oceánu osvěžující, ale právě do Sanctuary, kde denně čelí velmi neobvyklým a život ohrožujícím situacím, se jednorozměrné postavy moc nehodí.

Sanctuary rozhodně není pro každého. Pro milovníky dlouhých story-arců, složitých postav a perfektního herectví určitě ne. Ale jde o dostatečně zábavný, oddechový seriál s nápadem, který je svým způsobem velmi originální. 

Po televizních obrazovkách se upírů a vlkodlaků dnes potlouká hodně, ale žádný z nich není tak "cool" jako  Nikola Tesla (jeho vlastní slova), nebo zábavný a civilní "vlkodlak" Henry Foss (uvozovky proto, že není vlkodlak, ale jen jakási vlkodlačí verze). Nejsou tam dilema řešící teenageři, nebo komplikované vztahy mezi lidskou dívkou a rádoby krvelačným (strašně krásným a mladým) upírem či vlkodlakem.

Trochu zamrzí hodně nevyužitý potenciál jednotlivých postav a zápletek (například občas zmíněná válka mezi lidmi a upíry, která upíry před tisíci lety vyhladila), a hodně špatné triky, na nichž Sy-Fy očividně nechce moc utrácet.

Co se u Sanctuary povedlo, je hudba, přesně podbarvující téma seriálu – místy tajemná, občas dramatická, a někdy tématická k dané epizodě. Samostatný soundtrack by za poslech určitě stál.

Ve 3. sérii se Sanctuary trochu oklepala z vlastních chyb, a tvůrci načali zajímavý příběh, táhnoucí se jako červená linie až do současných dílů – události, odehrávající se v premiérových dílech jsou přímým důsledkem toho, co se stalo v minulé sérii.

Reset u postav a epizodních příběhů funguje dál, ale už to není tak patrné, a jestli Sanctuary dostane další sérii, bude hodně zajímavé sledovat, kam se tvůrci rozhodnou seriál vzít.

Tenhle mix fantasy, mystery a sci-fi nemůžu úplně s čistým svědomím doporučit, protože jde opravdu o seriál ve stylu "jednou kouknout a dost", ale není to zase nic, u čeho by zběhlý seriálový divák vyloženě trpěl. A pokud si chcete někde mezi Dexterem a Hrou o trůny odpočinout od komplikovaných zápletek a postav, pak je Sanctuary ideální volbou.

čsfd, imdb