Truman Burbank žije ve městečku Sea Haven, kde se všichni usmívají, mají se rádi, ale podivně se chovají. Zvláštního chování si Truman ale nikdy nevšimne, protože tu žije od narození a jinde nebyl. Důvod divného světa kolem Trumana je ten, že ho ještě před narozením adoptovala televizní společnost, a s ní tvůrce televizní reality show, Christof, který řídí celý jeho život. Shodou několika okolností se ale Trumanovi začne zdát, že něco přece jen není v pořádku, a pustí se do pátrání po tom, cože se to kolem něj vlastně děje…
Těžko říct, kdy se objevilo slovo reality show, ale dnešní šílený svět médií je v Truman Show téměř vizionářsky perfektně převeden na plátno mistrovskou rukou režiséra Petera Weira. Ten se rozhodl zariskovat a obsadit tehdy čistě komediálně založeného Jima Carreyho, a spolu natočili film, jenž dodnes figuruje v žebříčcích nejoblíbenějších/nejlepších filmů (včetně naší ČSFD), ale přitom ho obyčejný divák, nesledující zblízka filmové dění, téměř nezná. A ono jde opravdu o jeden z nejlepších filmů vůbec.
U jen málo filmů se dá říct, že jde o "čistou filmařinu" nebo "dokonalou ukázku filmového umění", ale o filmech Petera Weira se to říká velmi často. Vždyť například jeho Společnost mrtvých básníků posadí na zadek kdekoho i dvacet let od jeho vzniku (i tady tehdy Weir obsadil do vážné role komika, Robina Williamse). Jedním ze scénáristů a producentů byl Andrew Niccol, který je na mix drama/sci-fi/satira jedním z nejlepších.
Napsat, že je nějaký film perfektní, je pro každého autora, pokoušejícího se napsat recenzi či doporučení odsouzení k tomu, aby film jen chválil, ale v případě Truman Show to ani jinak nejde.
Peter Weir vede Jima Carreyho zkušeně jeho první skutečnou vážnou rolí, v níž tehdy Carrey překvapil a zabodoval. Proč se později opět pustil do komedií, je asi otázka pro někoho jiného, ale i přes jeho role ve Věčném svitu neposkvrněné mysli nebo Majestic (o tom někdy příště), se nikdy nestal čistě dramatickým hercem, což je obrovská škoda.
V Truman Show hraje všechno – od nadšeného, šťastného manžela až po emocionální trosku. Celou dobu ví, že se něco děje – už jen náznaky, kdy dělá něco, co by normálně nikomu nevadilo, ale on cítí, že by to dělat neměl a tak to dělá potají (vytrhávání stránek z časopisů), zahraje jen změnou postoje či svěšením ramen.
Jeho závěrečná konfrontace s Christofem je brilantní, a trvající téměř dvacet minut.
Christof, producent a tvůrce show, je vlastně hodně zvrácená otcovská figura, kterou Truman sice nezná, ale sám Christof se do ní velmi vžívá. Považuje ale Trumana za svůj majetek a někoho, s kým může manipulovat, a ne s jako živým člověkem. Ed Harris byl za svou roli po právu nominován na Oscara, protože i přes to, že hrál chladnokrevného producenta, toužícího hlavně po sledovanosti, ho dost těžko můžeme nenávidět. Není to nějaký čistokrevný záporák či padouch, a téměř až do samého závěru se dají jeho úmysly pochopit.
Sea Haven ve filmu představuje zdánlivě dokonalý svět, a přitom je to jen kulisa postavená jako obrovské divadelní studio, kde se každý může cítit bezpečně, protože se ho okolní dění netýká. Všichni kolem Trumana vědí, co se děje a své role hrají přesvědčivě, či působí jako vypadlí z reklamních časopisů na bydlení. V tomhle ohledu asi vede výborná Laura Linney, hrající herečku Hannah Gill, v Truman Show představující Trumanovu manželku Meryl. Matoucí? A co teprve pro chudáka Trumana, jehož celý život obklopují lidi, pro které je to celé jen hra a živobytí, a lásku a náklonnost k němu jen předstírají. Laura Linney hraje nepříliš dobrou herečku, jejíž scény afektovanosti a nutnosti "product placementu" v naprosto nevhodných situacích, jsou vtipné a nádherně přehrávané. Předstírat přehrávání chce velmi dobrého herce, aby to nepůsobilo křečovitě, ale bylo to zábavné, a aby divák pochopil, že ve skutečnosti to takhle nefunguje.
V jedné ze svých věčných vedlejších rolí se objevuje Noah Emmerich, který hraje Trumanova nejlepšího kamaráda Marlona, a jde o "dětskou hvězdu", která s Trumanem v seriálu vyrůstala. Emmerich je ale od podstaty sympaťák, má vděčnější roli (nehraje herecké afektované poleno) a i se zdá, že mu na Trumanovi opravdu záleží. Ne ale natolik, aby mu řekl pravdu.
Ač se film Truman Show odehrává podle indicií v blízké budoucnosti (tedy dnes), samotný seriál s Trumanem v hlavní roli je jakoby stylizovaný někam do 50. let. Pokusy o skrytou reklamu jsou velmi nápadné (uprostřed manželské hádky z Meryl vypadne, že by jí měl Truman připravit skvělé kakao, a totálně ho tím zmate a ještě víc rozčílí), stejně tak jako barevnost, přehnanost a atmosféra celého místa. Všechno se zdá být na povrchu perfektní, ale každý něco skrývá pod reklamním úsměvem.
V televizi dění ve fiktivním městečku sleduje Sylvie v podání Nataschi McElhone, jež kdysi v seriálu hostovala a do Trumana se zamilovala. A on do ní. Jenže jejich lásce nepřál Christof ani televize, a tak tráví svůj veškerý čas tím, že se snaží upozornit na nespravedlivé chování vůči Trumanovi a doufá, že jednou budou moct být spolu.
Scénář, režie, herci, hudba, atmosféra, satirické vidění světa médií, jenž se jen pár let po odvysílání filmu v kinech změnil přesně v karikaturu sebe sama, to všechno tvoří parádní mozaiku jednoho z nejlepších filmů vůbec. Truman Show upozornil na to, že lidem už nebudou stačit fiktivní příběhy, ale budou chtít stále víc – realitu nebo alespoň předstíranou realitu. Reklama bude platit všechno, a levné zápletky psané na koleně porazí kvalitní příběhy. Jistě, dnes, když existuje plno kvalitních seriálů, v mnoha ohledech kvalitnějších než filmů (pomyslná poklona směrem k HBO, AMC a Showtime), není všechna kritika směrem k televizi fér. Reklamy je ale víc než dřív, je všude, a reality show? O tom tu přece nemusím psát, protože o "hvězdách" z těchto show se denně píše všude. Jakoby tihle lidé, co se v životě dokázali tak akorát pozvracet v televizi, někoho zajímali.
V Truman Show to zkrátka odhadli a vlastně je jen otázkou času, kdy se nějaká podobná věc v televizi opravdu objeví…
Žádné komentáře:
Okomentovat