Ethan Hunt odešel z aktivní služby v IMF, a jen trénuje nové rekruty. Potkal totiž zdravotní sestru Julii, kterou by si rád vzal, ale musí před ní držet svou práci v tajnosti a neaktivní službou má jistotu, že se alespoň vrátí domů živý. Když zmizí v akci jedna z jeho nejnadějnějších studentek, jde jí s novým týmem na pomoc. Netuší, že se dostane do křížku se sadistickým obchodníkem se zbraněmi, Owenen Davianem, který zjistí, kdo Ethan opravdu je, a tím i o Julii. Ethan navíc objeví v IMF zrádce. Se svým týmem jde tak nejen proti Davianovi, ale i proti IMF, která ho považuje za zběhlého agenta…
Zápletka zní komplikovaně, protože je komplikovaná. Třetí díl převzal J.J.Abrams, přizval si Alexe Kurtzmana a Roberta Orciho, a natočil zase jinou Mission: Impossible, s níž se tak trochu vrací na začátek, ale zároveň hraje na populární strunu v podobě "temnější" akce jakou u Bournea nebo nového Bonda. Tehdy to fungovalo, ale v dnešní překotné době, kdy i nálada filmového publika je nestálá jako jarní sníh, už přece jen působí také trochu mimo. Na druhou stranu je MI3 mnohými považována za nejlepší díl (nebo byla, před aktuální čtyřkou), a nutno uznat, že oprávněně.
Abrams je známý rychlou akcí, ale zároveň je to hračička, který svítí baterkou do kamery, aby mohl v každém druhém záběru vzniknout tzv. "lens flare" efekt. Ten tu sice použije jen asi dvakrát, ale i to je známkou jeho osobitosti.
Styl vyprávění je také jiný – Ethan Hunt tady, podobně jako ve dvojce, jede spíš sólo, i když tu má mnohem lépe fungující tým než v předchozím díle. Tým, který má i něco na práci, ale jehož členové zmizí zhruba půl hodiny před koncem filmu.
Na druhou stranu tady dává ta sólovka smysl. Julii potkáváme na rodinné oslavě, a je vidět, že Ethan je do ní blázen bez toho, abychom museli přetrpět nějakou seznamovací půl hodinu, kde se k sobě oba protagonisté ve zpomaleném záběru blíží. Sympatická Julie s tváří Michelle Monaghan se objeví hned na začátku filmu, kde údajně zemře (to není spoiler, film tak začíná), aby se čas vrátil o pár dní zpět a my sledovali události, vedoucí k tomuto okamžiku. Scéna je to vypjatá a emotivní. On vůbec celý tenhle film je mnohem osobnější, než předchozí. Cruise má možnost dělat něco víc, než krkolomné akrobatické kousky, a celé je to osobnější a emotivnější. Na druhou stranu tu ale přece jen dialogy trochu drhnou a někdy působí roubovaně. Monaghan a Cruise spolu vypadají skvěle, ale při jejich dvou rozhovorech to trochu tahalo za uši.
Podobně je to i s Ethanovým týmem. Opět je tu Wing Rhames, který tu má oproti dvojce víc prostoru a chová se jako Ethanův přítel a rádce. Objeví se tu už i Simon Pegg jako Benji Dunn, jehož role je tu ale o poznání menší než v nadcházející čtyřce. Ale jak už to bývá, dostaneme tu i dva nové členy, kteří nejsou žádní žabaři – Maggie Q a Jonathan Rhyes Myers jsou oba výborní, ale nemají dost prostoru na nějaké charakterové vývoje svých postav, a kromě jedné krátké scény v autě nemají ani moc dialogů. Myers má sice jednu skvělou zinscenovanou hádku v italštině, ale poslední půl hodina patří Cruisovi, takže pak celý tým pohromadě vidíme až v samém závěru.
Ale jak je uvedeno výše, v tomhle filmu to nevadí. Není to vyloženě Cruisova show, a tým tady má zase konečně nějaký smysl, ale jde tu především o Huntovu osobní cestu, a to funguje výborně.
Jak se ve dvojce marně pokoušeli nastolit osobní vztah mezi Huntem a záporákem, který byl ve dvojce hraný bezzubým Dougray Scottem, tady dostal civilnější podobu v postavě Owena Daviana, který jen nemluví, ale skutečně koná. Chladnokrevnost a bezohlednost si v tomto případě herec Philip Seymour Hoffman nezřízeně užívá, a Davian je v jeho podání zahraný tak, že z něj jde opravdu strach. Na druhou stranu tu ale všichni, včetně Hoffmana, vědí, že jde "jen" o akční film, a tak nepřehrávají, nehrají si na nějakou osudovost, a tím to lépe klape. Cruise a Hoffman mají spolu ve filmu tří scény, z toho dvě jsou ale velmi intenzivní (v jedné je v křesle připoutaný Hoffman, ve druhé Cruise, a v obou případech jsou naprosto dokonalé). A pak je tu také již zmíněná Michelle Monaghan, která se tu rozhodně neztratí, a její Julie má charakter, kuráž a nebojí se ani bránit se zbraní v ruce, když je to potřeba.
I přes všechnu chválu MI3 selhává trochu v tom, že při opakovaném shlédnutí už tak dobře nefunguje. Když víme o všech kličkách a zvratech, část napětí zmizí a i ty emoce plují spíš na povrchu, než že by byly nějak hluboko zapracované. Hlavně je téměř zločin mít v obsazení lidi jako Myers, Maggie Q, Pegg, Rhames, ale třeba i Laurence Fisburnea jako aktuálního šéfa IMF, a nedat jim dost prostoru. Postav je tu zkrátka víc než dost, ale ne každý z nich dostane pozornost, jakou by si zasloužil.
Takže se zase vracím ke své původní stížnosti, že ač je filmový Mission: Impossible postavený na Tomu Cruisovi, tým má své opodstatnění a minimálně ještě v prvním filmu to také tak fungovalo. Ale zase, jde o osobní cestu a souboj klaďase/záporáka s osobním přesahem, takže alespoň v tomto ohledu je tenhle krok s upřednostňováním Ethana Hunta v pořádku.
Bez Cruise a jeho produkce by film ostatně nevznikl. MI3 se finančně úplně nedařilo – což je paradoxní, když kvalitativně slabá dvojka vydělala půl miliardy – ale dnes je to jedno. Kvalita jde ne vždy v ruku v ruce s výdělkem (bohužel se to děje častěji, než by se nám líbilo), a na trojku se dá podívat z hlediska kvality série hodně vysoko. Balancuje na hraně mezi prvním a čtvrtým dílem, možná nad nimi, možná pod nimi, to už si musí každý rozhodnout sám.
Každopádně pro fanouška nejen Mission: Impossible filmů, ale i dobré akce a filmařiny, je tohle v podstatě povinnost. Příjemná povinnost.
Žádné komentáře:
Okomentovat